Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
Jsou mezi námi lidé, kteří i když možná nejméně zmiňovaní ze všech složek záchranného systému, pomáhají nám občanům řešit velice svízelné situace, do kterých se určitě stále častěji dostáváme. Jsou důležitou složkou zásahu při požáru, dopravní nehodě nebo například při likvidaci škodlivých látek nebo při oznámení o znečištění řeky, silnice či ovzduší. Ano, mám na mysli dobrovolné hasiče, kteří tvoří nedílnou součást Integrovaného záchranného systému, a bez jejich pomoci a spolupráce si to dnes asi vůbec nikdo nedovede představit. Navážu na článek v minulém čísle Ozvěn, kdy jste si mohli přečíst zprávu o činnosti jejich sboru ve Slatiňanech za minulý rok a vyzpovídám jednoho z nich, člověka, který o jejich práci a pomoci může vyprávět. Je jím František Rulík mladší, člen výjezdové jednotky Sboru dobrovolných hasičů Města Slatiňan (SDH), a zároveň její velitel. Jelikož se známe, dovolte mi, prosím, abych svému hostovi tykala.

Jak vůbec začala tvá hasičská „kariéra“, jsi hasičem asi odmalička nebo se mýlím? Byl jsi nejdříve dobrovolným hasičem, co rozhodlo o tom, že se tvůj koníček stal i tvým životním povoláním, můžu-li to takto říci?
Ano máš pravdu v tom, že bylo vždy mým přáním stát se hasičem. Není ani divu, když můj otec, coby mladý hasič, začínal u sboru ve Slatiňanech a posléze po více jak třiceti letech odcházel do důchodu od profesionálních hasičů z Chrudimi. Je tedy jasné, že u nás doma byla „hasičina“ na denním pořádku, nehledě na to, že moje maminka i bratr jsou od mládí též u dobrovolných hasičů. Já jsem osobně začal v 6 letech chodit do kroužku mladých hasičů a postupem času jsem se dopracoval až na velitele jednotky ve Slatiňanech. To, že se koníček stal mým povoláním, byl vždy můj sen, a nikdy jsem si nepřipouštěl, že by se nesplnil.

Kolik členů tvoří slatiňanská jednotka, je dostatečně velká nebo by bylo potřeba vaše řady rozšířit? A jak se může vlastně zájemce hasičem stát? Jaké profese zastávají dobrovolní hasiči ze Slatiňan v civilním životě? Je kromě tebe ještě u dobrovolníků nějaký profesionál?
Ve Slatiňanech čítá jednotka 21 členů, což je dostačující počet hasičů pro výjezd. Samozřejmě to neznamená, že noví zájemci by neměli šanci stát se jejími členy, věk nezastavíš, případně i nemoci, takže jsme rádi za každého nového člena. Co se týče povolání členů v jednotce je to různorodá směsice lidí, od profesionálního hasiče, přes řidiče záchranné služby až například k ošetřovateli koní. U našeho sboru jsme tři profesionálové a čtyři příslušníci závodního požárního sboru. Jak se stát dobrovolným hasičem? Jednoduše mít zájem, přijít mezi nás a my se postaráme o to zbývající (školení, výstroj, společenské akce apod.).

Kdo vlastně koordinuje vaši práci a komu jste podřízeni?
Nejdříve si musíme uvědomit, že SDH Slatiňany (Sbor dobrovolných hasičů) a JSDH Města Slatiňany (Jednotka sboru dobrovolných hasičů) jsou dva rozdílné subjekty. První subjekt což je SDH - je obyčejná zájmová organizace (občanské sdružení) a druhý subjekt JSDH je jednotka zřizovaná Městem Slatiňany (to je těch 21 chlapů co jezdí k zásahům). Dále zřizovatel – město jmenuje velitele této jednotky, členové jednotky mají pracovně právní vztah k zřizovateli. To znamená, že jednotku řídím já jako velitel, a potažmo podléháme starostovi města Slatiňany, MVDr. Ivanu Jeníkovi. Co se týká zásahové činnosti, jsme vysíláni a podřízeni KOPISU (Krajské operační a informační středisko HZS) a veliteli zásahu přímo při výjezdu.

Jak je to s vybavením vaší jednotky. Dříve jste vyjížděli „jenom“ k požárům, dnes jste velice často nápomocni například u dopravních nehod, je tomu tak? Jak vypadá třeba taková statistika v počtu zásahů před 5 lety a nyní? A bylo potřeba také dovybavit základnu něčím nadstandartním? Nebo vlastně, jak je vybaveno vaše výjezdové vozidlo?
O statistice jste si mohli přečíst už v minulých Ozvěnách. Byl zmíněn rekordní počet výjezdů v loňském roce, a to celkem 52 výjezdů na žádost KOPIS Pardubice. Tak například v roce 2004 jsme vyjeli za rok k 20 výjezdům, a to převážně k požárům, kdežto poslední roky se naše práce rozšířila i na jiné druhy zásahů. Od dopravních nehod, požárů, úniků ropných produktů, čerpání vody přes likvidaci obtížného hmyzu, otevírání bytu, řezání a kácení stromů až k vyhledávání osob. S tím samozřejmě souvisí i vybavenost jednotky, kterou máme díky městu Slatiňany a dotacím z krajského úřadu na velice slušné úrovni. Máme čtyři roky staré cisternové vozidlo na podvozku Man, dále základní sadu na vyprošťování z havarovaných vozidel a mnoho jiných a potřebných věcí k naší práci. Letos, pokud nám vyjde dotace od kraje, bude proveden nákup, a zároveň montáž elektrického navijáku na vozidlo Man (na dopravní nehody), dále čekáme na převod dodávkového vozidla od Policie ČR pro potřebu jednotky. Samozřejmě, že se najdou i negativa ve výbavě, např. staré nevyhovující dýchací přístroje, druhé vozidlo překročilo třicetiletou dobu od svého narození, ale je nám jasné, že každoroční rozpočet města není bezedný, a proto se jednotku snažíme dovybavovat postupně.

Vaše práce je na rozdíl od profesionálů neplacená a zcela zdarma. Není to nespravedlivé, když na místě zásahu odvádíte téměř stejnou práci, nebude třeba ve zmíněném něco měnit?
Použít slova spravedlivá nebo nespravedlivá není na místě. Já jsem vždy byl a budu zastáncem teorie, že kdo chce být dobrovolným hasičem, tak musí sám od sebe chtít pomáhat druhým lidem. Ano, jsem i profesionální hasič, měl jsem to štěstí se jím stát, některým se toto přání nesplnilo, ale nerozhoduje u mě, jestli jedu k zásahu zadarmo nebo za peníze. Vždy když školíme s jednotkou, tak klukům připomínám, že my dobrovolní, jsme tady pro lidi, na pomoc profesionálům a jiným složkám, když to potřebují. Jestli se něco bude v této otázce měnit, tak v letošním roce určitě, protože vstupujeme do programu služeb a odměňování členů jednotky. Co to znamená? Znamená to, že splňujeme požadavky na jednotku JPO II, např. výjezd pro jednotku do 5 min od nahlášení, držení každodenních služeb minimálně jedno vozidlo + 4 osoby, vybavenost jednotky, a za to dostaneme státní potažmo krajskou dotaci na odměny členům v jednotce. Nebude to sice nic horentního za celý rok, ale už to je nějaká odměna za desítky a stovky hodin strávených u hasičů.

V čem spočívá vaše práce, jak máte zorganizované výjezdy a pokrytí posádek? Jelikož jezdíte k dopravním nehodám, asi to někdy není moc pěkný zážitek, je to určitě hodně náročné na psychiku? A jak se s tím vyrovnáváte? Musíte znát také základy první pomoci. Účastníte se nějakých školení nebo jak získáváte zdravotnickou praxi?
Organizace výjezdů je daná zařazením v jednotce (velitel, velitel družstva, strojník, hasič) a samozřejmě možností dostupností členů jednotky, jak z domova tak třeba z práce (možnost náhrady mzdy zaměstnavateli od města). Samozřejmě že někdy mohou být zásahy velmi nepříjemné (např. hledání utonulého dítěte na dětském táboře), a proto se celá jednotka pravidelně školí jak v praktických, tak i teoretických věcech. Zdravotnickou přípravu nám zajišťují lektorky ze Záchranné služby ze střediska Chrudim, dále např. psychologickou službu – Postraumatický tým, a jiná témata zajišťují lektoři z hasičské stanice Chrudim. V neposlední řadě si školíme svými osvědčenými členy např. starostou sboru Rulíkem Františkem starším.

Jak velký zájem je v současné době o povolání hasič – dobrovolný hasič? Jaká jsou rizika této profese? A naopak, co vám toto povolání dává – přináší?
Zájem je. Je to samozřejmě spjato s počtem výjezdů jednotky, s vybaveností a nesmím opomenout i kolektivem, jak mladých, tak i těch starších kmetů v jednotce. Rizika jsou při každém povolání, ale snažíme se je eliminovat např. každý dává pozor nejen na sebe, ale i na druhého, provádí se již zmiňované školení, je potřebná důvěra mezi sebou atd. A kdybych měl vybírat pozitiva, tak určitě znalosti , zkušenosti ,kamarádství.

Je to asi práce náročná na čas. Jaký je asi poměr práce v terénu při zásahu a práce na základně? Myslím tím údržbu, přípravu vás členů nebo třeba vozový park, technika atd., mohl bys nám přiblížit práci u vás v hasičské zbrojnici, když je zrovna klid a nemusíte do „terénu“? Brigádnické hodiny zdarma asi pro vás nejsou cizím pojmem, je to tak?
Jelikož jsme si naši „hasičárnu“ postavili sami a nadále si ji udržujeme v provozuschopném stavu,tak je jasné,že to dá dost práce, natož času. Navíc jezdíme na výjezdy, školíme se, soutěžíme v požárním útoku (14 sobot), na údržbu se scházíme každé pondělí a čtvrtek od 16 do 18 hodin. Počty hodin strávených „hasičinou“ raději nepočítáme. A to jsem opomněl práci pro občany (čistění studní, kácení stromů…) a samozřejmě i práci pro město Slatiňany.

Vaše práce není moc veselá, spíše je na konci nějaké lidské neštěstí, nepříjemnost či přinejmenším svízelná situace. Je snad někdy něco úsměvného nebo situace, která vás pobavila? Stává se také, že je váš příjezd zbytečný nebo vyjeli jste někdy na nějaký anonymní telefonát?
Samozřejmě, že se naskytnou situace, kdy není do smíchu, ale poslední dobou mě spíš mrzí drzost a hlavně arogance lidí okolo nás, kdy jedete pomáhat a ostatní (samozřejmě ne všichni) jsou velice uraženi, když je požádáte o pomoc, nemají čas,nezajímá je to. Plané poplachy samozřejmě jsou a asi budou, protože lidi jsou bezohlední jak sami k sobě, tak k okolí. Samozřejmě, že i nějaká úsměvná historka se najde. Při kontrole cisterny po zásahu vypadla jednomu z kolegů z úst zubní protéza a skončila na dně. My jsme se smáli hodně, kolega už o něco méně. Nedalo se dělat nic jiného, než cisternu opatrně vypustit a drahocenné zuby zachránit…

Díky za rozhovor a přeji co nejméně výjezdů, a když už, tak ať mají vždy dobrý konec…..a děkujeme vám všem!
Ptala se Renata Maryšková
Autor: Infocentrum, Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 1.duben 2009
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany