Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
J. John pobýval v obci v letech 1938 – 46. Pro něj to byl vynucený azyl, způsobený tragickými událostmi doby, počínaje mobilizací a konče porážkou nacistického Německa, načež následoval definitivní odchod na univerzitu do Olomouce.

K přestěhování Johna z Nového Města nad Metují do Slatiňan ke své sestřenici B. Krčmářové, industriální učitelce, přiměla mobilizace na podzim roku 1938. Při povolávání záložníků do armády měl být jako kapitán jízdy reaktivován a město evakuováno.

Do Nového Města nad Metují odešel zcela dobrovolně v roce 1936, aby tu našel klid k tvůrčí práci, kterou postrádal ve velkoměstském prostředí Prahy, působícího ve funkci šéfredaktora obrázkového časopisu Pestrý týden.

V této době vydává řadu knížek, posilujících národní a vlastenecké cítění, vyznává se v nich z lásky k domovu a rodné vlasti. V próze pro děti je to např. Vojáček Hubáček, kterou napsal krátce po svém příchodu do Slatiňan, kraje svého dětství, aby se do něj opět vrátil v těžké době okupace.

V pohádkové laděném příběhu, čerpaném ze své vlastní zkušenosti z albánské anabáze za I. světové války, líčí podivuhodné příběhy českého vojáka, který se dostane do tureckého ráje, avšak za všechno bohatství světa by nedal malou vísku s babiččinou chudou chaloupkou ve Škrovádě. Nade vše mu byl domov, do něhož se demobilizovaný hrdina po letech válečného dobrodružství vrací, aby prací naplnil poslání života, vítězil nad zlými silami a úklady protivenství.

V beletrii pro dospělé, např. v Moudrém Engelbertu, který rovněž patřil do slatiňanské éry, čtenář poznává naše okolí a v popisu „libodřického“ parku se rozepisuje o obydlí lesního rady v myslivně zv. Švýcárna, jež se autorovi jevilo jako rozlehlé stavení v nejzadnějším koutě parku, vystavěné z červených cihel a trámů, pokryté doškovou střechou, jejíž venkovní zdi byly zakryty zelení popínavých keřů révy se srdčitými listy. Kdo viděl tuto romantickou stavbu, před níž se na louce pásly ovce a procházel myslivecký pes, nezapomněl na ni do smrti.

Jemný sarkasmus v závěru citace budí dojem, že ho napsal ironik John o 70 let později, protože jeho skvělý postřeh by dnes vyzněl jako metafora, podobná osudu Čeňka Engelberta, hlavní postavy románu, deklarovaného jako láskyplný příběh, prožívajícího však trauma dvojí milostné deziluze, jemuž láska přinesla bolest a utrpení.

Umělecký profil Johna se nedá posoudit jenom výčtem literárního díla, ale i dalšími aktivitami, poukazujících na šíři jeho zájmů. Z nich to např. byly odborné práce o estetice, které se mu staly náplní v závěrečné etapě života po II. světové válce na obnovené Palackého univerzitě v Olomouci, na níž se stal vedoucím katedry estetiky a jmenován profesorem.

Na závěr si připomeneme aforismus, obrážející johnovskou úsměvnost i moudrost životního nadhledu : Kdo miluje život se všemi jeho krásami, radostmi a podivuhodnostmi, je veselý, tvůrčí a statečný člověk.

Spisovatelka Helena Šmahelová patřila také do příbuzenského okruhu Johna a od roku 1943 pracovala u něj jako sekretářka. Vypráví o tom v memoárové knížce Vzpomínky na Jaromíra Johna, vydané v roce 1979 v Albatrosu. V roce 1961 požadovala od MNV Slatiňany, aby se po Johnovi pojmenovala některá z ulic nebo umístila pamětní deska na domku zemřelé sestřenice Krčmářové. Na základě této žádosti byla dotazována Palackého univerzita, zda byl John pokrokovým pracovníkem, tedy je-li tato osobnost vhodná pro tuto poctu v obci. Od té doby nastalo v této záležitosti mlčení a klid. Přístupem tehdejší obce byla Šmahelová rozčarována a na Slatiňany zanevřela.

K nápravě došlo až po roce 1989. V plánu kulturně výchovné činnosti MěNV bylo rovněž zařazeno odhalení pamětní desky Johnovi v Tyršově ulici. Skutečně k ní také došlo, kronika zaznamenala přesné datum (14.4.1990), avšak nejednalo se o slavnostní akt odhalení jako tomu bylo v případě plakety Vrchlického na návrší, nýbrž o pouhé přichycení na fasádu vilky (viz. foto). Reakce kulturních pracovníků není třeba tlumočit, svůj názor si udělal každý sám. Existenci pamětní desky J. Johna přivítala Šmahelová s velkým zadostiučiněním, avšak o jejím odstranění po necelých šesti letech už churavějící spisovatelka informována nebyla (zemřela 5.11.1997). Majitel nemovitosti sejmutí desky zdůvodnil stavební úpravou a zateplením rodinného domku.

Ing. Milan Vorel
Autor: , Trvalý odkaz, Historie, Město, 1.březen 2009
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany