Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
Letošní první Besedu o cestování zahájil ve Slatiňanech již zde myslím si velice známý cestovatel a fotograf pan Milan Pilný z Chrudimě. A jelikož má spousty zážitků, příhod a příběhů ze zemí celého světa, myslím, že si rozhovor s ním rádi přečtete. A třeba Vás tento rozhovor inspiruje k tomu, že navštívíte další jeho povídání o jeho cestách či výstavu fotografií, kterou opět plánuje…

Myslím, že jste opravdu propadl kouzlu cestování, bylo tomu tak odjakživa nebo jste k této zálibě dospěl až v pozdějším věku a co bylo impulzem?
Touha poznávat je zakódována v genech. Doma za pecí nic nepoznáte, a proto musíte vyrazit do světa. Mým světem bylo do roku 1989 Československo a některé „spřátelené“ země. Jinam jsem nemohl. A tak se snažím tu mezeru vyplnit. Po naší vlasti jsme s dětmi cestovali vlakem, autobusem a pěšky s batohem a stanem na zádech. Mým prvním velkým snem byl Egypt. A nezklamal.

S cestami a cestováním je úzce spjato fotografování, a fotíme asi občas všichni. Ale vaše fotografie jsou takřka profesionální. To mohou potvrdit všichni, kteří navštívili nějakou z vašich výstav. Jak jste se k focení dostal, jaké používáte „náčiní“ a kdo vás fotit učil?
Na úvodním panelu jedné z mých výstav jsem napsal, že fotografování by se mělo učit ve škole. Prvním učitelem byl můj strýc, ale týkalo se to spíše technického procesu vyvolání a zpracování fotografie. Ten pohled na svět hledáčkem fotoaparátu je taky trochu v genech a většinou v samostudiu. Fotografie z cest na mých výstavách se divákům líbí, tak je to asi správný pohled. Fotografuji zatím klasickým způsobem na diapozitivy, ale ceny mne nutí přejít na digitální způsob.

Cestujete sám, s rodinou či kamarády? A jakým způsobem nebo na základě čeho si vybíráte další cesty za dobrodružstvím?
Nedělá mi problémy cestovat téměř s kýmkoliv. Samozřejmě s kamarády je cesta pohodovější. Manželka některé mé cesty s ohledem na náročnost vynechává. V mém věku už nestihnu všechno, co bych chtěl, a tak si vybírám okruhy s možností navštívit více zemí najednou.

Návštěva jaké země byl pro Vás asi ten největší zážitek? Kde jste se cítil dobře a kam naopak raději již nikdy nezavítáte?
Nemám zemi, ve které bych se cítil tak špatně, že už bych tam nemohl jet. Návštěva jakékoliv země je pro mne velkým zážitkem, musíte se však všude cítit jako host, nikoliv jako dobyvatel. Ale abych byl konkrétnější. Velice mne zaujalo Jordánsko s Petrou a Wádí Rum, rád mám Norsko, fantastická byla setkání se zvířaty v jižní Africe, k nejkrásnějším městům světa patří Rio a uchvátilo mne Peru.

A zažil jste nějakou „odvážnou“ situaci, která sice dobře dopadla, ale vy jste ji ohodnotil slovy: „Kdybych to věděl, radši bych tam nechodil“!
Zažil jsem řadu situací, které nebyly úplně jednoduché, ale to je součást poznávání. Nikdy jsem nelitoval něčeho, co jsem na svých cestách prožil. Tak alespoň dva drobné zážitky. Při úprku před sněhovou bouří těsně pod vrcholem druhé nejvyšší rakouské hory Wildspitze jsem zůstal trochu pozadu a málem jsem se propadl do hluboké trhliny ve sněhu. Naštěstí to odnesly jen roztržené kalhoty a škrábanec na stehně od stoupacích želez. Při raftu na Zambezi nás při odpočinkové zastávce poslali černoušci na koupel do vody. Když jsme nalezli zpátky do člunu, přeplaval kolem nás krokodýl.

Cestování je ale i vcelku náročný a drahý koníček s ohledem na to, že cestujete do dalekých zemí, letadlem atd. Jak vypadá vaše dovolená? Myslím ubytování, stravování, doprava. Je to vždy podle podobného scénáře, nebo někdy více luxusu, jindy zase spíše skautský život v přírodě? A vracíte se zcela vyčerpán nebo spíšena načerpáte novou energii na zrealizování dalších plánů?
Většina cest letadlem je nudná. Jakákoliv cesta po zemi je plná zážitků. S přibývajícím věkem je všechno náročnější. Zatím jsem neměl problém spát v africkém prachu, na tvrdé skále v Norsku nebo na podlaze kavárny v Damašku. Z cest se vracím plný dojmů, které překonají případnou únavu. A pak se vzpomíná třeba na fantastické argentinské steaky zapíjené neméně dobrým vyzrálým vínem nebo na slavnostní večeři s opečeným morčátkem, kdy je hospůdka v Cuzcu jenom vaší party a k tomu je živé vystoupení peruánských indiánů, kteří za hrst peněz hrají a zpívají jako o život.

Co je vaším zaměstnáním, profesí?
Nejvíce let jsem prožil v Tramontáži jako konstruktér a chvíli jako personalista, 13 let jsem pracoval na finančním úřadu (ne moc rád) a nyní jsem v důchodu.

Máte určitě plány na další cesty po zeměkouli, prozradíte, kam se chystáte letos?
Letos se chci věnovat manželce a vybral jsem výlet, kde snad nebudeme spát v prachu cest, ale přesto bude nabitý zážitky. Čína-Tibet-Nepál-Indie.

A jak je to s výstavou fotografií, nechcete čtenáře na nějakou připravovanou či plánovanou výstavu pozvat?
7. července bude vernisáž výstavy fotografií z cesty po Jižní Americe ve výstavní síni Vodních zdrojů Chrudim. Potrvá téměř celé prázdniny, ale já bych se s vámi chtěl setkat především osobně na této vernisáži. Moje tři výstavy v posledních letech se uskutečnily ve Slatiňanech. Doufám, že budou mít pokračování.

A co na závěr? Vezměte batoh, fotoaparát a svěřte se své touze poznávat. A pokud jste jiného ražení? Přijďte mezi cestovatele na další přednášky a možná také někam vyrazíte. Nebo se přesvědčíte, že doma za pecí je nejlépe.

Chtěla bych Vám mnohokrát poděkovat za Váš čas a přeji vám za naše čtenáře ještě mnoho zajímavých cest a šťastné návraty z nich...
Ptala se Renata Maryšková Městská knihovna a Infocentrum Slatiňany
Autor: Infocentrum, Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 1.březen 2009
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany