Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
28. října jsme s KČT Slatiňany jeli na výlov rybníka do Bohdanče. Bohdanečský rybník a rybník Matka jsou částí dřívějšího množství rybníků, kterých na Pardubicku bývalo údajně tolik, co dní v roce. Začali je budovat již mniši Opatovického kláštera a na jejich odkaz navázali Perštejnové. Tehdy v 16. století, po dostavbě Opatovického kanálu, došlo zde k největšímu rozkvětu rybníkářství. Byly ale při tom zatopeny i některé vesnice (např. Pěžice, Kavčinky). Rybníky i v současnosti působí dobře na okolní krajinu. Zadržují vodu, zvlhčují vzduch a zmírňují teplotní výkyvy. Hostí řadu typických druhů organismů – a to jak z fauny, tak z flory. V r. 1951 byla na rybnících Matka a Bohdanečském vyhlášena rezervace, která dodnes existuje (kategorie Národní Přírodní Rezervace). V r. 2004 byla nařízením vlády vyhlášena Ptačí oblast Bohdanečský rybník.

I město Lázně Bohdaneč je zajímavé. Na náměstí je například bývalá radnice – renesanční budova ze 16. století, později v 17. století zbarokizována. Dosud jsou na ní renesanční terakotová ostění oken. Na průčelí je městský znak, ve kterém je štít shora dolů rozdělený na dvě poloviny. Na jedné jsou čtyři řady bílých a červených kamenů ve tvaru šachovnice. Na druhé je zobrazen zlatý žebřík se šesti příčkami. Pověst vypráví, že císař Fridrich I. Barbarossa chtěl upevnit svou moc v Itálii, kde mu města s nejdůležitějším střediskem Lombardie – Milánem odpírala poslušnost. Na pomoc bylo přizváno české vojsko s tím, že Vladislavovi bude dána dědičně královská koruna. Při bojích o město Miláno byli na hradbách první právě Bohdanečtí. A za tuto svou statečnost dostali znak se zlatým žebříkem. Později byl znak potvrzen císařem Leopoldem I..

My jsme přijeli do Bohdanče deštivého a tak jsme se šli projít do kryté lázeňské kolonády.Tou jsme došli až do objektu Gočár, který nám připomněl náš někdejší výlet přes rodiště architekta – Semín. V malé lázeňské galerii jsme si prohlédli příjemné – takové až snové obrázky Michaely Miňonské. Pak ještě chvilka v cukrárně při výborné horké čokoládě a déšť přestával. K rybníku jsme došli už bez deštníků. Výlov sám a nakládání je pro ryby dost drastické, ale s tím nic nenaděláme. Většina nás tu poprvé viděla vousaté sumce. Potom jsme se šli projít na Polákův poloostrov, kde jsme viděli kroužkování ptáků a byli pohoštěni medovinou. Na konci poloostrova byli zase další ornitologové, kteří nám několika velkými dalekohledy umožnili pozorovat jiné zajímavosti – tah husí, hejna bílých volavek apod. Mezitím opadly fronty u stánků s rybami, tak jsme si je koupili a už jeli domů, protože nás ten den ještě čekal „Laskavý večer“ – k výročí vzniku republiky. Bylo to velmi poutavé pásmo věnované historii československých legionářů.

Další náš výlet byl na Vysočinu – do Borové u Poličky. Byli jsme tu v okolí již na několika výletech, pokaždé jinam. I tentokrát nás čekalo něco nového. Lesem jsme šli k památnému místu „U výbuchů“ – k pomníčku smutné události po skončení 2. světové války. Tehdy se skupina několika občanů rozhodla vyčistit borovský katastr od nebezpečné munice, která zde byla v obci a jejím okolí volně poházena. Na tomto místě, kde měla být munice zlikvidována, však došlo za nejasných okolností k výbuchu. Ten čtyři muže usmrtil na místě, pátý zemřel při převozu.

Odtud jsme pak lesem šli ke kostelu sv. Kateřiny. První kaple zasvěcená sv. Janu Křtiteli a P. Marii, stála ve sv. Kateřině už v 11. století. Byla dřevěná a nacházela se na kopci nad dnešním kostelem. Později byl na místě toho současného postaven dřevěný kostel a potom kamenný s dřevěnou věží. Oba postupně zničily požáry a tak na konci 19. století byl postaven ten nynější novogotický. Výstavba se ale neobešla bez komplikací. Po dokončení klenby nad chrámovou lodí byly odstraněny vzpěry, které ji podpíraly. Neopatrností bylo klenutí poškozeno a zřítilo se na zem. Naštěstí při tom nebyl nikdo zraněn. V půvabném kostelíku jsme byli na prohlídce. Na hlavním oltáři je socha sv. Kateřiny z původního kostela, zhotovená v 15. století. Před kostelem je ještě malá studánka, jejíž voda byla podle pověsti léčivá.

Po prohlídce jsme kolem chat šli lesem na vrch Skalka. Je tu nevelká skála, která se podle pověsti nachází na místě dávného hradu. Tamní pán byl velmi krutý. Se svou čeledí přepadal okolní vesnice, loupil, pálil a vraždil. Jen svou dceru měl nesmírně rád. Ta si šla jednou k tůni natrhat lekníny, ale spadla do ní a utopila se. Ze žalu se už tak zlý rytíř stal ještě ukrutnějším. Jednou za letní bouře přišel ke hradu poustevník z rychmburského háje a prosil o přístřeší v nepohodě. Byl ale zbit a vyhnán a tak hrad zaklel. A opravdu – ráno po této noci už hrad nebyl. Jen skála zůstala na jeho místě, tvrdá, jako zlé srdce hradního pána.

U skály jsou lavičky a tak jsme si tu odpočinuli. Příjemné podzimní sluníčko nás vyprovodilo přes vyhlídku na sv. Kateřině do restaurace v Borové a pak ještě k vlaku domů.

Klub českých turistů Slatiňany
Autor: , Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 1.prosinec 2008
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany