Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
Jsou oba mladí, nenápadní a klidně můžu použít slůvko skromní studenti bydlící ve Slatiňanech. Nevíte, proč zrovna je jsem oslovila a požádala o tento rozhovor? Zjistila jsem, že opravdu jen málo lidí z jejich okolí ví, jak tráví čas, a jakým unikátním projektem se v současné době zabývají. Jde zde přímo o vědeckou práci, ve které tito dva mladí vědci přišli na to, jak zachránit amputované končetiny. Nebudu předbíhat, myslím, že i vy si rádi tento rozhovor s Františkem Kolkem a Václavem Kociánem přečtete.

Jste oba studenti, kamarádi, jak jste vůbec přišli na to společně pracovat?

Znali jsme se již dlouhou dobu před začátkem projektu ze skautského oddílu a chrudimského gymnázia, na kterém jsme oba studovali.

Co si máme my, laici představit pod názvem Transportní sada pro záchranu amputovaných končetin? Co obsahuje a na jakém principu se s ní pracuje?

Laicky by se dalo říci, že se jedná o pytlík na uříznuté prsty. Když si totiž někdo amputuje část těla, například prst (kotoučovou pilou, nožem,…), tak současná medicína je již schopna tento prst zpět přišít, avšak do nemocnice musí být přivezen v použitelném stavu. To znamená, že ranná plocha musí být navlhčena, nejlépe fyziologickým roztokem, amputát musí být zchlazen, ale nesmí zmrznout a musí se zabránit jakémukoli mechanickému poškození. A právě pomůcka pro ošetření amputátu na místě nehody a během transportu (i profesionální záchrannou službou) neexistuje, a proto musí záchranáři vždy improvizovat. Proto jsme vytvořili sadu, která obsahuje vše potřebné pro ošetření amputátu a pacienta na místě úrazu a během transportu do nemocnice. Naše sada obsahuje zaškrcovadlo pro zástavu krvácení, gázové čtverce, které jsme opatřili stahovacími šňůrkami pro snadné upevnění. Dále set obsahuje vnitřní sáček s uzavíratelnou lištou, kam se vkládá ošetřený amputát. Poslední částí je vnější větší igelitový kontejner, jehož tvar jsme navrhli tak, že po naplnění vodou stojí. Navíc jsou v něm nasypány krystalky močoviny, které s vodou reagují tak, že směs zchladí na 4 °C. Do tohoto vnějšího sáčku se vkládá sáček vnitřní. Pro předejití otřesů je vnější sáček ještě vybaven pružným závěsným aparátem. Takto ošetřený amputát vydrží řádově více a šance na úspěšnou replantaci (přišití amputátu) je mnohonásobně vyšší.

Máte nějaký důvod, proč zrovna takový to projekt? Setkali jste se již ve vašem věku s nějakým úrazem, který měl špatný konec, anebo vás to prostě „jen“ tak napadlo?

Na projektu jsme začali pracovat po přečtení učebnice urgentní medicíny, a zjištění, že žádná podobná věc neexistuje a záchranáři musí vždy improvizovat. Tato skutečnost nás velmi zaujala a k následné realizaci už poté nebylo daleko.

Jakým způsobem se o vás a vaší vědecké práci vůbec někdo dozvěděl a bylo těžké prosadit vaše výzkumy? Jaká byla vaše „vědecká“ cesta do Atlanty, kde jste se letos účastnili společně s dalšími 1500 studenty – vědci z 51 zemí světa Světového klání studentů INTEL ISEF, které je pořádáno každoročně již od roku 1950? Říká se, že je to taková olympiáda mladé vědy. Je to tak?

Naše vědecká cesta začala již v roce 2004 v Brně na soutěži AMAVET. Zde nás bohužel neposuzoval žádný kompetentní odborník, a proto jsme neuspěli. Matematici pro nás neměli pochopení… Nevzdali jsme se a o rok později jsme s přepracovanou sadou zkusili prorazit přímo na pardubické záchranné službě. Bohužel tato verze sady ještě obsahovala led, a proto byla pro sanitky nepoužitelná. V roce 2005 jsme se přihlásili do soutěže SOČ (Středoškolská odborná činnost) a konečně se na nás usmálo štěstí, neboť už v okresním kole byl rozhodčím učitel urgentní medicíny z Fakulty vojenského zdravotnictví, kterého práce nadchla a svými cennými radami nám velmi pomohl. Poté jsme vždy s postupem do vyššího kola soutěže práci předělali – celkem šestkrát. V národním kole SOČ jsme získali druhé místo a nominaci na Intel ISEF (International Science and Engineering Fair), mezinárodní přehlídku vědeckých prací mládeže pořádanou v roce 2008 v Atlantě v USA. Nejvýznamnější změnou oproti původnímu návrhu byl přechod na chlazení ureou, a tím pádem zbavení se závislosti na ledu.
Ano, dá se říci, že je to v podstatě olympiáda pro mladé vědce, protože tato soutěž je celosvětově největší a nejuznávanější.

Řekněte nám vůbec něco o pobytu v Atlantě. Jaká byla cesta za oceán, kde jste byli ubytování, jak dlouho pobyt trval, jaký byl váš program tam, kdo vše financoval atd.
A jaké jsou vaše šance na umístění ve zmíněné soutěži v těžké světové konkurenci, anebo již výsledky umístění znáte?

Po deseti hodinách strávených v letadle jsme vystoupili na největším letišti světa, zde jsme se stihli poprvé ztratit a zase nalézt, a poté nás organizátoři odvezli do našeho hotelu. Cestou jsme setrvávali v němém úžasu, protože všechno - auta, silnice, domy, vzdálenosti – bylo větší než v našich nejodvážnějších představách. Například Hyatt Atlanta Regency Hotel, náš přechodný americký domov, se se svojí impozantní 23 patrovou budovou a kapacitou 5000 lůžek krčil mezi okolními domy, které jej s přehledem převyšovaly.
Samotná soutěž probíhala pouze dva dny z našeho týdenního pobytu a tak jsme měli dostatek času na zkoumání města. Atlanta má, nejspíš díky tomu, že se zde konala olympiáda, alespoň malé centrum města ukrývající několik kaváren a restaurací, park, akvárium, budovu zpravodajské televize CNN, několik dalších obřích hotelů a muzeum Coca-Coly. To je vše. Na město se sedmi miliony obyvatel to je na evropské poměry neskutečné, ale v Americe spíše standardem. Za oceánem historická centra z důvodů absence delší historie chybí, služby jsou sdruženy do velkých nákupních center v okolí měst, všude se jezdí autem, veřejná doprava téměř neexistuje a vzdálenosti jsou enormní. Ještě by se slušelo poznamenat, že na místě nynější Atlanty stála před 100 lety pouze stanice na doplňování vody do parních lokomotiv.
Na soutěži měl každý soutěžící přidělený malý stánek v ohromném sále kongresového centra, ve kterém svou práci předváděl, první soutěžní den porotcům a druhý den veřejnosti a porotcům z řad vládních organizací a soukromých firem. Na žádnou z cen se nám bohužel nepodařilo dosáhnout. U cen v jednotlivých kategoriích to bylo dáno ohromnou konkurencí a u cen univerzit a soukromých firem zase tím, že byly udělovány pouze americkým občanům. Nicméně hlavním důvodem bylo to, že Intel ISEF je americkou soutěží s účastí vítězů podobných soutěží z celého světa a tím pádem 80% ocenění získali právě američtí studenti. My jsme se sice „pouze“ zúčastnili, ale naší odměnou je nepřeberné množství zkušeností a kontaktů na přátele ze všech koutů světa.
Velmi zajímavý byl také doprovodný program, který organizátoři pojali opravdu ve velkolepém stylu. Ať už se jednalo o raut na přivítanou v největším světovém akváriu a následující moučník v muzeu Coca-Coly za účasti věhlasných šéfkuchařů, velice zajímavou diskuzi s mnoha nositeli Nobelových cen, grandiózní ceremoniály nebo exkurze do okolí města, vše bylo zorganizováno s ohromnou pečlivostí a zodpovědností. Vždyť tento jediný týden zabral asi čtyři roky příprav.
Celou akci sponzorovala společnost Intel, která hradila většinu nákladů. Na finanční podpoře naší cesty se také podílelo MŠMT.

Jak pokračují práce spojené s výrobou záchranného balíčku, je reálné, že se opravdu dostane do výbavy složkám Záchranného systému, armádě, do firem atd.? Jaká by byla jeho cena? Z lidského hlediska asi nevyčíslitelná, ale přeci jenom výroba bude něco stát, máte již nějakou představu a eventuelně kde by se vyráběl?

V současné době jsme dokončili článek do odborného časopisu a čekáme, zda bude otištěn. S žádnou konkrétní firmou jsme doposud nemluvili, nicméně možnou spolupráci nevylučujeme. Co se týče ceny, tak náklady za materiál jsou velmi nízké a dle našich propočtů by výrobní cena neměla přesáhnout 200 korun, hodnotu, v porovnání s „cenou“ přišitých prstů, zcela zanedbatelnou.

Jak na váš vynález reagovali ti, kteří by s největší pravděpodobností záchranný balíček vlastnili či používali k záchraně lidského života nebo alespoň záchraně části lidského těla?

Námi oslovení lékaři a odborníci byli většinou nadšeni.

Je to asi světový unikát, znáte nějaký podobný nápad nebo jste opravdu první na světě, kdo vynalezl neuvěřitelné?

Rozhodně nejsme první ani poslední, kdo dostal užitečný nápad a dokázal ho zrealizovat. Za ohromné vynálezce se nepovažujeme. Pouze jsme se pozorně dívali a přemýšleli.

Máte v hlavách ještě další neméně zajímavé projekty či nápady?

Doufáme, že Transportní amputátová sada nebyl náš poslední projekt, třeba nás v budoucnu zase něco napadne…

Moc vám oběma děkuji za rozhovor a budu pevně věřit, že se podaří prosadit výrobu zmíněného záchranného balíčku a posléze jeho distribuce k potřebným složkám a díky vám bude zachráněn nejeden lidský život na celém světě!!
Ptala se Renata Maryšková
Městská knihovna a Infocentrum Slatiňany
Autor: Infocentrum, Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 3.listopad 2008
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany