Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
Tentokrát jsem oslovila dva skromné slatiňáky, o jejichž úspěších ledaskdo vůbec neví. Jde o letošní mistry světa v lovu ryb udící – v disciplíně přívlač - Tomáše a Michala Tichých ze Škrovádu . O nich i jejich vítězstvích si se mnou ochotně a rádi popovídali.

Jak vůbec začala vaše závodní kariéra a kdo vás k tomuto sportu přivedl?
Tak pěkně od začátku. K rybařině nás oba dva přivedl již v útlém dětství otec, který je rovněž vášnivým rybářem. Oba jsme začali rybařit někdy kolem 8 let věku a pomalu se začali učit, jak se chovat u vody, a jak život ve vodní říši vlastně funguje. Postupem času jsme oba dva propadli lovu ryb přívlačí, protože je založena hlavně na umění rybáře oblbnout rybu pohybem umělé nástrahy. V roce 1999 při jedné výpravě na Seči potkal Tomáš skupinu rybářů, se kterými se dal do řeči. Zjistil pak, že jde o závodníky a při rozhovoru s nestorem české závodní přívlače Jiřím Škeříkem padl návrh zkusit závodní přívlač. No a potom už to šlo ráz na ráz, a tak závodíme 9 let. Nejprve v krajské divizi, pak 2. lize a v současné době v lize 1., a rovněž máme tu čest být již nějaký čas v českém reprezentačním týmu.

Kdy a kde se vůbec letos mistrovství světa v lovu ryb udicí s disciplínou přívlač konalo? Je již znám další organizátor a tedy lokalita, kde se bude konat mistrovství příští rok? A asi je zbytečná otázka, jestli se ho zúčastníte že?
Letos se mistrovství světa konalo v Bulharsku, v městečku Devin a to v termínu od 23. do 25. května. Již od začátku však byl celkem problém s tím, zda vůbec MS bude a za jakých podmínek, protože pořadatelská strana, tedy Bulharsko, vůbec nereagovala na otázky a žádosti všech národních reprezentačních týmů o upřesnění informací. Dokonce ani taková přívlačová velmoc jako Rusko nic dopředu nevěděla. My sami jsme ještě 14 dní před závodem nevěděli, zda vůbec pojedeme. Naštěstí se však později vše zvládlo.
Pokud jde o příští rok, tak pořadatelskou štafetu převzala Andora a opět by se závody měly konat asi někdy v květnu. Zda pojedeme i příští rok, to opravdu nevím. Sestavování týmu je na reprezentačním trenérovi a schopnostech a aktuálních formách závodníků. Trenér vybírá podle určitých kriterií z širšího repre výběru, který tvoří 10 – 12 nejlepších závodníků sezony. Kdokoli z nich tedy může být vybrán a získat tu čest závodit za svou vlast.

Je nějaká šance, že by se mistrovství konalo v České republice? A pokud ano, víte v jakých lokalitách by to bylo reálné?
Již jsme to v letošním roce právě při závodech v Bulharsku rozvažovali a přemýšlíme o pořádání MS v roce 2011 nebo 2012. Je to však zatím jen ve fázi myšlenky. Musíme vybrat vhodnou lokalitu, kde by řeka odpovídala parametrům pro mezinárodní soutěž tohoto typu. Dost podstatné také je, aby bylo ve vybrané lokalitě odpovídající ubytování pro cca 200 lidí a dále zajištěný počet kvalifikovaných rozhodčích. Není to jednoduchý úkol, se kterým se potýkají všichni pořadatelé podobných akcí. Jako možná se jeví Vltava, ale i některé moravské řeky. Jsou to však stále jen a pouze návrhy.

Mohli byste nám – většinou laikům – přiblížit, v čem vlastně „závodění“ spočívá?
Nejdříve vysvětlím, co to vlastně je přívlač. Rybářský sport má mnoho způsobů lovu jednotlivých druhů ryb. Laická veřejnost má nejčastěji spojenou vidinu rybáře se sedící postavou shrbenou na rybářské stoličce a sledující upřeně dva nahozené pruty, které občas vytáhne a opět nahodí. Přívlač je však úplně něco jiného. Jedná se o plně aktivní způsob lovu, kdy rybář neustále nahazuje a vytahuje nástrahu. Možná to zní paradoxně. Někdo se možná zeptá, „ A kdy má teda ryba sníst tu nabízenou nástrahu, když ji stále někdo vytahuje?“. V tom právě spočívá přívlač. Jde o lov dravých ryb, které se živí převážně menšími druhy rybek nebo jiných živočichů. Dravec reaguje právě na pohyb námi tažené nástrahy. Při závodní přívlači se smějí používat pouze umělé nástrahy. Tedy uměle vyrobené lidskýma rukama z plastu, kovu, peří, dřeva, a podobných materiálů. Jde o napodobeniny různých živočichů od napodobenin hmyzu, přes kopie rybky, obojživelníků až například po myši. Pak již je jen na umění rybáře přesvědčit dravce, že před sebou nemá jen tak nějaký kus dřeva, ale naopak tu nejlepší a nejchutnější mňamku. Velkou roli hrají barvy nástrah, materiál, velikost, zatížení, způsob a rychlost tažení nástrahy, přesné nahazování, atd.
Pokud jde o závodní přívlač, tak ta je ztížena ještě tím, že závodník má vylosovaný určitý úsek, kde může ryby chytat, přičemž ryba, které vyjede z tohoto vymezeného sektoru při jejím vytahování, se nepočítá. Závodník tak chytá například 2 hodiny na úseku řeky dlouhém 50 m, kde by se jinak ani nezastavil, protože tam moc ryb není. Závodník ale musí i to málo umět přemluvit. Někdy jde o závody, kdy se vítězí např. s 50 rybami v celkové délce 10 metrů, a někdy stačí k vítězství pouze 1 ryba dlouhá třeba jen 40 cm. Počítá se totiž celkový součet délek bodovaných ryb.

Kolik členů měl váš tým, kolik bylo celkem závodníků a z kolika států se sjeli?
Na MS v Bulharsku čítal náš tým celkem 11 členů. Z toho byli 4 závodníci, 1 náhradník, trenér, kapitán, manažer a další 3 rychlé spojky. Každý z našich závodníků měl totiž za sebou během závodu svoji věrnou spojku, která zjišťovala, na co se ryby chytají, kde se uvolnilo jaké volné lovící místo, atd, a podle toho předávala informace závodníkovi, který se sám podle informací rozhodoval, zda přeběhne jinam, či změní nástrahu. Celý mechanismus je však podstatně složitější a nejde to jen tak ve zkratce popsat. Tato dvojice musela pracovat jako jeden muž, aby vše fungovalo, jak má. Letos to tak bylo, a tak konečně ČR získala titul mistra světa týmů.
Celkem letos přijelo 12 národních týmů a závodilo něco přes 50 závodníků. Docela nás však mrzí, že se nepřidaly i další týmy ze západní části Evropy a Ameriky, ačkoli již několikrát avizovaly, že přijedou.

Jaký pocit zažíváte, když se stanete mistrem světa? Toto prvenství však není první ve vaší kariéře, Michale, je tomu tak?
Pokud jde o titul mistra světa v týmech, tak se to národnímu týmu podařilo až letos, kdy v minulých dvou letech jsme končili vždy druzí. Jednou za Ruskem a podruhé za Itálií. V jednotlivcích je pravdou, že jsem již získal titul mistra světa v roce 2004, ale o to cennější je vyhrát podruhé a dokázat, že to prve nebyla jen pouhá náhoda. Každý závodník ví, že obhajoba je těžší a psychicky dost svazující. Tímto druhým titulem v jednotlivcích jsem tak dotáhl zatím nejlepšího světového závodníka Alexeje Shanina. Jaký je to pocit, vyhrát a být nejlepší? Jednoduše řečeno, fantastický. Letos to bylo umocněno ještě navíc zlatem týmů, a tak jsme si po závodech všichni společně stírali i slzu dojetí a štěstí. Byl to nepopsatelný pocit štěstí a úlevy. Všichni jsme věděli, že na to máme, ale byly to nervy až do samého konce. Ještě krásnější je však, když stojíte na stupních vítězů, a na vaši počest hrají tu nejkrásnější písničku na světě. Zkuste si nebrečet.

Jak je to při takovéto výpravě s financemi. Kolik stojí startovné a ostatní poplatky, které jsou součástí závodu, výbavy atd.? Kdo tyto platby financuje a máte sponzory?
Finance? Tak to je neustále bolestivá část jakékoli činnosti. Sponzory hledáme, kde to jen jde, ale převážně z rybářské branže. Největším sponzorem a zároveň i tím, kdo nás na závody vysílá je Český rybářský svaz, který tak vše zaštiťuje. Není však samozřejmě schopen vše uhradit, a tak nám s tím pomáhají další sponzoři, mimo jiné i Město Slatiňany nám finančně pomohlo určitou částkou. Sponzorů je však více a nechtěl bych na nikoho zapomenout, a tak se o nich již nebudu dále zmiňovat. Letos byla celková částka výdajů někde kolem 200.000 ,- Kč. Do této částky však není započítána výbava jednotlivých závodníků. Jen tak pro ilustraci nás každý závodní rok na osobu přijde asi na 50.000 ,- Kč. Co dodat?

Máme ve městě mistry světa, a mnoho lidí to určitě vůbec nezaznamenalo. Je o tento druh sportu tak malý zájem a jak je to s médii? V televizi ani rádiu jsem nezaznamenala žádnou zmínku ani o mistrovství ani o vás!
S médii to ohledně rybářského sportu není nejlepší. Rybářský sport totiž není u nás zrovna ten nejlukrativnější. Naprosto opačně je tomu např. v Itálii, kde je rybářství velice oblíbené a v žebříčku popularity sportu se tam pohybuje někde kolem 4 místa. Není však úplně pravda, že by byla rybařina zcela přehlížena. Krátký šot byl např. na TV Prima. Mediálním partnerem reprezentačního týmu ČR pak byl internetový server www.Chytej.cz, který o celé akci natočil asi 30 minutové video, které je možno shlédnout právě na uvedené adrese.

Jaké je vůbec vaše zaměstnání, které vás živí ? Předpokládám, že sport a rybaření je „jen“ vašim velkým koníčkem?
Máte pravdu, rybaření je velkým koněm, ale pouze koněm. Já pracuji jako policista, v současné době studuji na Policejní akademii ČR v Praze a Michal soukromě podniká společně s otcem ve stavebnictví.

Kdy, kde a jak dlouho trénujete na takovéto závody, a dá se to vůbec natrénovat? Nebo vše záleží na štěstí, náhodě atd?
Možná to bude znít divně, ale trénovat se musí opravdu hodně. Na závodnících, kteří netrénují, je hned vidět, že nejsou tzv. vychytaní. Na každé závody se snažíme chytat na podobném typu řeky, aby měl člověk naučeno zdolávání ryby, nahazování, cit k záběru a schopnost přesně a včasně zaseknout, podebírat, atd. Rovněž při závodech, kdy se může chodit řekou – brodit – je třeba mít nacvičeno, jak se v řece chovat, aby se nedělaly velké vlny, kal, atd. Trénovat musí závodník velice často, aby měl zažité a naučené pohyby a ryby mu zbytečně neutíkaly. Zvláště když se musejí používat háčky bez zpětných hrotů, aby se rybě co nejméně ublížilo. Trénink tak hraje velkou roli. Samozřejmě 50% úspěchu je i ve štěstí v losování lovného úseku. Zkušený závodník na super místě není k poražení, ale nezkušený závodník byť na dobrém místě nemusí dopadnout nejlépe.

Máte nějaké pomocníky – asistenty při závodě, jak si je máme představit? Jsou to známí či přidělení lidé?
Při závodech v našich podmínkách nejsou asistenti až tak podstatní, protože v našich závodech se nesmí přebíhat. Na MS je to však o něčem jiném. Jak jsem již řekl prve, závodník s asistentem si musejí rozumět a být dobrými kamarády, aby pracovali jako jeden muž. Závodník se dost na svého asistenta během závodu spoléhá, protože od vody kolem sebe přes stromy, keře a další překážky moc nevidí. Asistent je tak třetí oko závodníka a stojí na břehu cca 10 metrů za závodníkem a sleduje jen dění kolem vody. Na MS jsou totiž 4 závodní sektory A – D. V každém sektoru je pak po jednom závodníku z každého družstva. Letos tedy každý sektor čítal 12 závodníků, přičemž zde musí být dvojnásobek lovných míst, tedy 24. Závodník při startu podle vylosovaného klíče vybíhá a podle svých zkušeností a znalostí si vybírá vhodné lovící místo. Při závodu pak může libovolně přebíhat na jiná lovná místa, která však musí být prázdná. Letos byla lovná místa dlouhá cca 15-18 m. Zkušení závodníci si během závodu hlídají nejlepší lovná místa, a jakmile se uvolní, ihned tam přebíhají. Od toho jsou právě asistenti, kteří to za závodníky sledují a podávají jim informace, aby se závodník zbytečně nerozptyloval. Asistenty si závodníci nejčastěji volí sami, aby si spolu rozuměli.

Jaké je tajemství lovu, na co se chytá – jaké jsou návnady atd.?
Největší tajemství lovu je znalost a pochopení toho, jak funguje život ve vodě. Čím se který dravec živí, co jej plaší, co nesnáší, nebo co má nejraději. Při závodech a rybaření vůbec se vám stane velice často, že absolutně nevnímáte dění za sebou a plně se soustředíte na vodu a lov. Pokud jde o nástrahy, to nepodstatnější jsem již výše zmínil. Nejčastější nástrahy se ale jen tak pro zajímavost nazývají rotační třpytky, plandavky, woblery, twistery, marmyšky, smáčkové, atd. Je toho opravdu hodně, a když si představíte různé barevné variace a velikosti, dokážete si jistě vybavit na první pohled naprostý zmatek v rybářských krabičkách.

Funguje mezi soutěžícími či družstvy nějaká rivalita, nebo naopak díky této soutěži vzniklo nějaké opravdové přátelství?
Rivalita určitě mezi závodníky a týmy je, ale spíše ta zdravá. Na mezinárodní scéně si nejvíce rozumíme se závodníky ze Slovenska, což je asi pochopitelné. Na rozlučovacím večírku jsme si pak spojili stoly a rozebírali situaci a slavili. Co se však stalo později, historie MS nepamatuje. Hned nato se k nám přidali Chorvaté, Poláci, Italové, Portugalci, Andora, atd, až byl jen jeden ohromný stůl uprostřed velkého sálu a oficiální ukončovací večer přerostl až ve výměny dresů a trikotů.

Zmínili byste nějakou kuriózní situaci, která by stála za zmínku z vaší cesty za zlatem?
Zapomenout se určitě nedá na klasický bulharský pořadatelský přístup. V den oficiálního tréninku nás na tréninkové úseky měli odvézt autobusy. Pamatuji se, že večer před tím měli Bulhaři nějakou velkou oslavu, a tak popíjeli až do hodně pozdních hodin. Při nástupu do autobusů nás čekal docela slušný šok. Řidič našeho autobusu byl právě jedním z nejaktivnějších aktérů bulharského vodkového večera. Ještě při nástupu bylo patrno, že mu v žilách koluje spíše naředěný alkohol krví. Dalším šokem byla jeho šílená jízda serpentinami, kdy jsem pohledem z okýnka autobusu jen marně hledal vedle nás alespoň kousek krajnice. Při pohledu na všechny ostatní mi bylo jasné, že jsme na tom podobně. Naštěstí jsme na místo určení dojeli, ale ještě 20 minut po vystoupení jsem děkoval všem andělíčkům, že při nás stáli a asi v některých zatáčkách i podepírali autobus. Od té doby jsme již jezdili všude jen svými vozidly. Bylo to bezpečnější.

Děkuji vám oběma za rozhovor a přeji jen hodně dalších úspěchů a LOVU (PETRU) ZDAR!!
Ptala se Renata Maryšková Městská knihovna a Infocentrum Slatiňany

Autor: Knihovna, Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 1.srpen 2008
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany