Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
Pamětní deska básníka na skalnatém návrší třešňového sadu, které nese jeho jméno, připomíná letní pobyty ve Slatiňanech mezi lety 1890 -1909.
Vrchlický působil na pražské univerzitě jako profesor všeobecné literatury a v obci se mu při náhodném zastavení v r. 1888 tak zalíbilo, že sem od r. 1890 jezdil pravidelně s rodinou, kromě r. 1904.

Především jej zaujalo prostředí svěží zeleně a květů zámeckého parku, na nějž bezprostředně navazovala knížecí obora, přirovnávána k velechrámu přírody. To byl také hlavní důvod, proč se rozhodl tu strávit delší čas v příjemném a poklidném místě, aby nabyl nových fyzických a tvůrčích sil do další práce.

Stejně tomu bylo i v roce 1908, od jehož osudné návštěvy uplynulo právě celé století. Ubytoval se v hostinci Vincence Čiháka (dnes restaurace U Zámku), v předchozích letech si vždy pronajímal dva pokojíky u kolářského mistra Františka Vacka čp. 131.

V srpnových dnech tohoto roku byl náhle postižen nevolností a bolestivým záchvatem, takže musel dobu rekreace zkrátit a odjet do Prahy, odkud přišla 16. srpna znepokojující zpráva, že byl postižen mozkovou mrtvicí. Na snímku z té doby mu bylo 55 let a měl vizáž předčasně zestárlého kmeta.

Přestože poslední čtyři roky před smrtí žil většinou v Domažlicích, neschopen jakékoliv psychické činnosti, chtěl se ještě vypravit do Slatiňan a podívat se na známá místa, které si za předchozích pobytů tolik oblíbil. Pro něho to byla idylická zákoutí k rozjímání a snění s veršováním, tvořící sloky básní s neobyčejnou lehkostí a elegancí. Byl nadán nevyčerpatelnou imaginací a invencí pro poezii, zejména lyrickou, k níž mu často stačil sebemenší podnět nebo vjem, třeba z výletu do okolí.

Po příjezdu do Slatiňan v létě 1909 se jevil přátelům příliš ustaraný a celý do sebe zhroucený. Při chůzi je podpírán chotí Ludmilou a ošetřovatelkou pí Dvořákovou cestou do Čihákova hostince, v němž měl přechodné bydliště. Místní lékař MUDr. Kramář byl u něj denním hostem a na jeho doporučení mu hostinský vždy v podvečer obstaral v Chrudimi plzeňské pivo jako medicinu. Prakticky už nevycházel a většinu času trávil na lůžku. Pouze dvakrát se pokusil vyjít na delší procházku a podívat se na zamilovaná zákoutí v parku.

S lidskou pomocí a obtížemi došel na okraj kaštanky a zpět se vrátil vysílen a zemdlen. I přes nejlepší péči ošetřovatelek pacient očividně chřadnul. Na terapii duševní choroby příznivé zdejší ozdravné klima k jeho rekonvalescenci moc neprospělo. Slatiňany opouští 20.9. 1909 a k vlaku do Pardubic ho doprovázel dr. Kramář s poštmistrem Schallerem. Po rozloučení si byli jisti, že Vrchlického viděli v životě naposledy. Jejich obavy se k jejich lítosti skutečně vyplnily.

Pocty Jaroslavu Vrchlickému.

Čestný člen Čtenářské besedy
Čestným členem jmenován 27.9 1896. Klubová místnost besedy se nacházela v hostinci V. Fendricha čp. 78 (dnes Krčma krále Artuše).Vrchlický ji navštěvoval pravidelně dvakrát týdně dopoledne

Čestný občan Slatiňan
Obecní zastupitelstvo jednohlasně odsouhlasilo tuto poctu 18.12. 1902 k jeho 50.narozeninám, připadajících na úterý 17.2. 1903. Delegace se starostou předala mu diplom osobně v Praze.

Vrchlického plaketa
Byla odhalena na návrší 2.5. 1926 za přítomnosti významných hostů z Prahy a okolních měst. Mezi nimi byla i Eva Vrchlická, jeho dcera.

Jaroslav Vrchlický a jeho milé Slatińany
Filmový dokument natočil amatérský filmař Miroslav Kroufek v letech 1948-9. Je možno celý film zhlédnout z DVD disku v Infocentru.

Jiří Zhor věnuje Vrchlickému reliéfu na návrší tyto verše:

Tu tedy sedával, do dálek zadívaný,
do modře lesa, do koberce luk.
Tu tedy léčíval citlivé duše rány
u květů jabloní, u bílých božích muk.

Objímal krajinu zrak snílka pomněnkový,
když západ ohnivý se nad Práčovem chvěl.
Ocúny na lukách, ty nejlépe ti poví,
že tudy jednou velký básník šel.

Veliký básník, dítě přecitlivé,
zde našel útechu, zde našel sladký lék.
A verše básníka zůstaly věčně živé,
v líbezných zorničkách naivních pomněnek.

Ing. Milan Vorel
Autor: , Trvalý odkaz, Historie, Město, 1.srpen 2008
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany