Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
Po Prokopském údolí jsme s KČT byli 8. května na výletě v lese blízkého okolí Slatiňan. Od Klapačky na Monaco, potom kolem rybníků Hluboký, Vilém, Perný jsme došli na rozcestí. Tady u nového kříže byl odpočinek. Kříž je zde na místě toho původního, postaveného na památku nehody s dobrým koncem, která se stala při jízdě na koni kněžně Vilemíně Auerspergové (roz. Kinské). My jsme pak podle Čabrousku, kolem smutného pomníčku čtyř dětí došli k hájence u Smrkového Týnce, k Šiškovické chatě, potom podle Okrouhlického potoka zpět a přes Škrovád a Bonet domů.

Druhý květnový výlet byl do Trhové Kamenice. Tady jsme si na náměstí připomenuli historii městečka i okolí, včetně smutné události na konci války (8.5.1945 tu byli Němci zastřeleni čtyři rukojmí a ubit místní farář) a také spisovatele K.V.Raise a jeho dílo. Autor na místní škole učil. Při loňském výletě na rozhlednu Zubří jsme byli ve zdejším muzeu na výstavě o jeho životě a působení zde. Muzeum je v historické budově – bývalé faře, která byla přestavěna z původní tvrze.

Kolem několika zdejších roubených chalup jsme mířili k přírodnímu bodu našeho výletu – k lokalitě Upolíny u Trhové Kamenice. Louka s nimi byla sice od naší cesty až za potokem, ale obešli jsme ho lesem a dostali se na ni. Kvetly tu nejen upolíny, ale i vzácné vstavače. Lesem jsme pokračovali na Petrkov a tam jsme se zase těšili výhledy na malebnou krajinu. A pak zpět do Trhové Kamenice na oběd a autobusem domů.

Začátkem června jsme byli opět na větším výletě, a to okolo Ameriky. Metrem a autobusem jsme dojeli k Mořině. Mořina je obec nedaleko hradu Karlštejna. Měl tu dvůr malíř Mistr Theodorik, autor deskových obrazů na hradě. Ve vsi je kostel sv. Stanislava (hl. patron Polska). V Mořině prý byli upáleni dělníci, kteří budovali tajnou chodbu z Karlštejna, to aby nemohli vyzradit její tajemství. V okolí jsou vápencové lomy, ty bývalé jsou evropským unikátem. Sloužily i filmařům (např. Limonádový Joe). Je tu kvalitní vysokoprocentní vápenec a také naleziště zkamenělin. I CHKO Karlštejnsko je na vápencovém podloží. V chodbách bývalých lomů jsou zimoviště netopýrů, vyskytuje se i vzácný vrápenec malý.

My jsme se hned blízko stanice autobusu s úžasem dívali do hlubokého kaňonu bývalého velkolomu zvaného Velká Amerika. Je 750 m dlouhý, 150 m široký a 67 m hluboký. Na jeho dně je jezero. Lesem jsme kaňon obešli a ještě jednou jsme zastavili – na jeho druhém konci. Potom jsme přišli k menšímu, ale stejně hlubokému bývalému lomu Mexiko. V 50. letech min. století tu pracovali političtí vězni a jim byl na srázu postaven pomníček. Kolem funkčního lomu Mořina jsme pak lesem došli na loučku, kde jsme při odpočinku už pozorovali vrchol Velké věže Karlštějna. Tak jako my, šel kdysi ke hradu se skupinou přátel K.H.Mácha. On však na rozdíl od nás údajně zabloudil a tak bílým kapesníkem dával ve tmě ostatním znamení, kudy jít. V noci došli alespoň k hájovně na nocleh a ve dne pokračovali. Cesta ale měla dohru u úřadů – oni cestou zpívali zakázané vlastenecké písně.

Po další cestě jsme se dostali k Malé Americe. I tady jsme obdivovali celou scenerii. V skalních stěnách je zde vidět proražené velké otvory. Za nimi jsou dlouhé chodby, kudy se pod zemí odvážel vápenec. Chodby ústí do menších lomů v blízkém okolí. I zde je na dně jezírko. Lesem jsme pak přišli k dubu 7 bratří. To bylo podle pověsti 7 bratrů – loupežníků, kteří se tady dělili o kořist. A odtud už nebylo daleko ke hradu. Založil ho Karel IV., původně ne jako pevnost, ale jako místo k rozjímání. V průběhu stavby se stanovil jeho další účel – uložení korunovačních klenotů. Stavitelem byl Matyáš z Arrasu a pak Petr Parléř. R. 1422 hrad neúspěšně obléhali husité. Koncem 15. století tu Vladislav Jagelonský věznil kališnické kazatele. V letech 1578 – 1597 Ul. Aostalli de Sala upravil hrad renesančně. R. 1619 byly korunovační klenoty převezeny do Vídně a hrad tím ztrácel na významu. Byl pak i vyloupen Švédy. V r. 1755 ho Marie Terezie postoupila Ústavu šlechtičen. Chátrání se zastavilo až převedením hradu do objektů udržovaných státem. A romantické 19. století znamenalo opět oživení, koncem století byl Karlštejn restaurován – Friedrich Schmidt, dopracoval Josef Mocker.

My jsme sice vzhledem k času, na prohlídce hradu nebyli, ale i tak jsme si jeho majestátnost vychutnávali při odpočinku na nádvoří. Zašli jsme alespoň do studniční věže. Nejedná se zde ale o klasickou studnu. je to vlastně 81 m hluboká cisterna. Je dílem kutnohorských havířů. Ti ji vyhloubili jen do úrovně potoka a pak s ním štolou studnu spojili. To samozřejmě byla i slabina hradu při případném obléhání. Voda se vytahovala pomocí velkého dřevěného kola. Od hradu jsme šli do městečka Karlštejn. Původně se jmenovalo Budňany – podle toho, že dělníci pracující na výstavbě hradu si tady stavěli k bydlení boudy. Teče tu Budňanský potok. Obdivovali jsme malebné malé domky a také barokní objekt bývalé fary – dnes je tam muzeum betlémů. Nakonec jsme se díky sympatické paní kočové svezli kočárem k nádraží a pak už vlakem domů.

Klub českých turistů Slatiňany
Autor: , Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 30.červen 2008
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany