Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký

To byl program výletu KČT Slatiňany v sobotu 10. března. 20 výletníků přijelo do zastávky Roztoky – Žalov. Už Žalov nám nutně připomenul lunety Mikoláše Alše a jeho obraz Žalov. A uvědomovali jsme si, že tady všude skutečně „kráčely dějiny“. Např. na blízkém kopci Řivnáč na jednom ostrohu nad Vltavou bylo osídlení už před 5 000 lety v mladší době kamenné. Při archeologických výzkumech se tam našly nádoby s měsíčkovými a rohatými uchy, amfory, zásobnice. Byla to tzv. řivnařská kultura. Po povodni v roce 2002 bohužel teď nejsou v Roztockém muzeu nálezy vystavovány, ale snad to zas brzy bude. Už je tam proto vyčleněn objekt.

Levý Hradec je na jiném vysokém ostrohu nad Vlatvou. Ten je z břidlice a místy až 60 m vysoký. To byla přirozená ochrana osídlení. Bylo tu sídliště v mladší době kamenné, v době bronzové, halštatské a laténské. Při archeologickém průzkumu byly objeveny obranné příkopy a zbytky palisádových hradeb. Místní akropole měla rozměr 3,6 ha a byly v ní srubové stavby dokonce s prkennými podlahami. V předhradí o rozloze 6,,4 ha byly víceprostorové stavby s obytnými místnostmi, kde stěny – příčky byly vyplétány z proutí. Na zbytcích pravěkého osídlení tu vybudovali svoje středisko Slované. Žil tady kmen Čechů. Podle Kosmy a podle Starých pověstí českých Aloise Jiráska tu velice blízko byla Lucká válka. Tydy z Levého Hradce se dívali Lučany obléhaní obyvatelé na tzv. „velikou cestu“ s nadějí, že se snad blíží pomoc. Čechům tehdy vládl velice mírný Neklan a Luňanům bojechtivý Vlastislav. Název Lučané byl od nejúrodnější části jejich území – nynější žatecké roviny, zvané Luka. Pověst o Lucké válce je velice chmurné líčení příprav na válku, kdy v Lucku musel každý, kdo byl vyšší než vojvodský meč, nastoupit do boje a to nejen s koňmi, sle i se svými psy a dravými ptáky. Tajemně a pochmurně působí večer Lučana Straby, kdy jeho žena, původem z českého kmene, zpívá tajemné písně, když nevlastní matka Straby čaruje a předpovídá, že bohužel Lučané budou poraženi a že jen Straba se s její pomocí zachrání. A co teprve jeho nešťastný návrat z boje, kdy objevil, že nepřítel v boji, kterému uřízl uši je jeho žena. České vojsko nechtěl kníže Neklan vést do boje z důvodu své povahy – a také nevedl. V jeho zbroji nastoupil do čela vojska knížecí příbuzný, statečný Čestmír. Čechové zvítězili v boji proti nepříteli, který je napadl, ale Čestmír padl. Místo, kde byl slavně pochován, je u blízkého Turska. Ten boj Lucké války proběhl právě u Turska – na Turském poli.

To jsou ovšem pověsti. Doložen je Levý Hradec až v souvislosti se stavbou prvního křesťanského kostela v Čechách, v 80. letech 9. století, který spravoval kněz Kakej z Moravy. Kostel zasvěcený sv. Klimentu, dal postavit kníže Bořivoj – podle Kosmy syn bájného osmého pohanského Přemyslovce Hostivíta. Bořivoj i se svou manželkou – pozdější svatou Ludmilou byl na Moravě pokřtěn Metodějem. Za Bořivoje došlo v Čechách k povstání, které vedl Stojmí. Bořivoj uprchl na Moravu, ale po krátkém pobytu se vrátil a stal se tu jakýmsi zástupem Svatopluka. Bylo to vlastně v době Velké Moravy.Později Bořivoj, který získal. V české kotlině nejvyšší autoritu, přenesl své dílo z Levého Hradce na pražské hradiště. Tak se stala Praha centrem rodícího se českého státu.

Ten první křesťanský kostel sv. Klimenta, postavený v 80. letech 9. století na Levém Hradci, byl ale podle novějších zjištění dřevěný,. Kamenný jehož základy jsou pod podlahou toho současného, byl vystavěn později. Byla to rotunda – kruhová loď a podkovitá apsida.Byl to údajně první stavba v Čechách zděná na maltu. V kostele jsou zachovány gotické nástěnné a stropní malby, které restaurovala Zlatice Dobešová z levého Hradce. I když je teď minisezóna, vyšel nám místní pan farář vstříc a mohli jsme si kostel prohlédnout i včetně těch starých základů. Jen není přístup k vyrytému dvojitému ležatému kříži, který je na mohutném kamenu v základech vyryt. Na těch gotických nástěnných malbách v kostele jsou výjevy z křížové cesty, na stropě vyobrazen s. Kliment se svým atributem – kotvou a ve výklenku sv. Vojtěch. Ten byl ve zdejším kostele 19.1.982 zvolen druhým pražským biskupem – po smrti prvního, kterým byl Sas Dětmar. V kostele je ještě novější socha sv. Ludmily, ta zase se závojem, kterým byla uškrcena.

U kostela je starý a nový hřbitov. Na hřbitově je hromadný hrob z transportu smrti z 2. světové války a ještě hrob např. prof Švejcara a Miloslava Šimka.Z kostela jsme se šli ještě podívat na dvě pěkné vyhlídky z vysokého ostrohu nad Vlatvou, pak na vyla a potom na výhled na vrch Řivnáč. Tato místa jsou součástí malé naučné stezky.

Potom jsme už podle Žalovského potoka v prudkém hlubokém údolí k Vltavě a podle ní mířili do Roztok. U Vltavy jsme se dívali na druhý břeh a mysleli na to, že tam někde byl patrně pravý Hradec. Cestu do Roztok jsme si zkrátili odbočkou z cesty a dostali se tak do horní částo Roztok. Tam jsme v obědvané restauraci poobědvali a potom ulicí Kroupkou sešli dolů a pak k zámku. V něm jsme si prohlédli výstavu Proměny středočeského venkova, Sbírání Ivy Hüttnerové, salon Biedermeier a obřadní síň se zajímavým stropem. Zámek vznikl z původní vodní tvrze. Roztoky mají úžasnou zajímavost – nedávno tu byl zahájen výzkum našeho největšího časně slovanského sídliště. Bylo to úplné velkoměsto s 500 domy.Vzniklo před 1 400 lety a ze zatím neznámých důvodů bylo asi po 150 letech náhle opuštěno a nezůstal tu žádný hrob. V Roztokách a blízkém okolí bylo na Únětickém potoku několik mlýnů – např. ve mlýně Trojanových byl natáčen seriál byli jednou dva písaři. Starý roztocký mlýn, tzv. malý si upravil pro letní pobyt své rodiny právník, politik a publicista F.A. Brauner. Jeho dcera Zdeňka Braunerová zde měla malířský atelier. Zajímavou osobností byl i jeho syn Bohuslav Brauner, chemik, který byl spolupracovníkem D.I.Mendělejeva. Pohledem bna tento bývalý mlýn jsme se s Roztokami rozloučili a pak už jeli domů.

Klub českých turistů Slatiňany

Fotografie použita ze serveru Středočeského kraje
Autor: , Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 5.duben 2007
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany