Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
V neděli 11. února jsme byli s Klubem českých turistů na výletě s procházkou z Vrbatova Kostelce do Skutče.

Vrbatův Kostelec je obec s dlouhou historií a zajímavou současností. Vesnicí protéká říčka Žejbro, u jehož pramene jsme byli na jednom našem výletě. Železnice tudy prochází od r. 1874. Ovšem tehdy tu místní radní zastávku nechtěli. Požádali o ní až v roce. 1902 a nakonec o dalších 10 let později si ji vybudovala obec sama. V 19. století tu dokonce byly pokusy o dolování uhlí. V údolí s hlubokými lesy tu už v 11. století byli jako první osadníci pravděpodobně mniši z Opatovického kláštera. Ale písemné materiály jsou dochovány až ze století 12., kdy v blízkých Podlažicích byl založen klášter. Ten byl v r. 1421 zlikvidován husity. Z jeho tehdejšího majetku se zachoval Kodex giganteus (bohužel je ve Švédsku, ve Stockholmu), Podlažický nekrolog (jedna z prvních písemností psaných česky) a hodnotné jsou ještě některé cennosti z klášterního kostela zakopány v okolí Vrbatova Kostelce.

Jedním z přispivatelů na stavbu Podlažického kláštera byl šlechtic Vrbata, který měl nad dnešní obcí svůj lovecký hrad. Vrbata často pořádal hony v místních hlubokých lesích. Jednou byl při lovu napaden obrovským medvědem a na paměť svého zachránění slíbil na tom místě postavit kostel. Podle pověsti byl ale při stavbě materiál neustále tajemně přes noc přesunován na jiné místo – ke kapličce. Nakonec byl kostel vedle kapličky postaven. Je zasvěcen sv. Havlovi. Býval opevněna pravděpodobně u něj byla tvrz.

My jsme si interiér kostela prohlédli a potom také ještě nedaleké zemědělské minimuzeum, které sestává ze sbírky kování vozového, žebřinového, chovatelského a jiného zemědělského nářadí, které ručně vyrobil v 70. letech minulého století pan František Uchytil, kovář z Miřetic, ve svých 69 letech.

Potom jsme se odebrali ke „Středu Evropy“ – sloupu s ukazatelem na všechny strany: Paříž, Berlín, Košice, Vídeň. Kousek vedle, v takové malé rokli je kamenný zeměměřičský sloupek z r. 1934.

Pak už jsme se vydali na vlastní procházku. Zdolali jsme krátký výstup do poloviny výše Kostelecké hůry a po vrstevnicové pěšince v borovém lese došli k jeskyni Drábka. Tu si podle pověsti v dávných dobách vydlabal místní loupežník nazývaný Soldát. Ten sice byl prvorozeným synem na statku v Kostelci, ale protože byl až nebezpečně problematický, jeho otec zařídil, aby ho vzali na vojnu. Po 12 letech se z vojny vrátil a požadoval na bratru hospodáři podíl na dědictví. Bratři se velice nedohodli a Soldát byl vyhnán.n. Přitom však bratru přísahal pomstu a také brzo potom statek vyhořel. Soldát se potloukal po lesích a živil se krádežemi. Měl kolem sebe celou lupuičskozu tlupu a panští mušketýři po něm marně pátrali. Až jednou vykradl místní kostel a faru a potom byl povolán celý oddíl vojáků z Chrudimi. Po dlouhém pronásledování byl chycen a v Chrudimi popraven.

Došli jsme do Skutíčka – název je od slova kutati (dolovati) – tak praví pověst, ve skutečnosti se tu opravdu kutalo – pátrali po domnělém zlatě, ale byl to kyz železa (pyrit) – mosazně žlutý s kovovým leskem. V jedné staré knížce z 19. století vypravuje autor, že při návštěvě vsi mu místní chlapec nabídl na prodej údajně zlato, které našel, ale byl to údajně ten kyz. I zde bylo pokusné dolování uhlí. Byl tu nalezen i jantar (zkamenělá pryskyřice předvěkých stromů) – jediné naleziště v naší zemi a zkameněliny s otisky dávných živočichů. Na návsi je novorománská kaple sv. Jana Nepomuckého z 19. století.

Pak jsme procházeli lesem u Skutče kolem několika malých lomů a u jednoho malebného většího a zatopeného lomu jsme se zdrželi. V okolí Skutče se odedávna těšila šedomodrá žula a jak je to tvrdý nerost, tak tu byli dost tvrdý život lidí. jako další bylo pro Skuteč typické obuvnictví, ševcovský cech tu byl založen už r. 1534. Dovednost a rychlost skutečských obuvníků byla tak vyhlášená, že dodávali např. boty např. do Prahy, Brna a Vídně. V minulosti bylo zvláštností tzv. „červené dílo“ – střevíce a holínky z červené kůže. Ve Skutči pobýval a v r. 1949 zemřel hudební skladatel Vítězslav Novák. Poslední část svého života tu působil jako soudce humor. Spisovatel F.J.Rubeš,. Podle něho se nazývá místní soubor.

Ze Skutče však byli také „Severové ze Skutče“ – lupičská banda, která lidem v okolí naháněla oprávněný strach. Mnozí lidé jim ze strachu dávali i výpalné, aby jim více neškodili. Kdo se zdráhal jim to dát, tomu buď zapálili stavení, nebo vykradli a ještě ho ztloukli. Až jednou po výročním trhu přepadli jednoho sedláka a jeho ženu, kteří se vraceli z trhu s penězi za prodaný dobytek. Muže lupiči zabili a oloupili, ale jeho ženě se podařilo utéci. To ale byl jejich poslední kousek. Na prosby a pláč ženy se sedláci ozbrojili sekyrami a provedli nad Severáky krutý soud. A tak skončil ten dost pochmurný příběh.

Náš den ale pochmurný nebyl. Na cestu nám svítilo sluníčko a pak jsme došli do Skutče. V restauraci u kamenné studny jsme si odpočinuli, poobědvali a potom už jeli přímým vlakem až domů.

Klub českých turistů, Slatiňany
Autor: , Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 1.březen 2007
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany