Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
V letošním září a říjnu jsme byli kromě několika výletů spíše do přírody také zase v Praze. Výlet v září byl na výstav k 500. výročí od vzniku obrazu Albrechta Dürera – Růžencová slavnost ve Valdštejnské jízdárně a na 2. etapu Šárky.Před prohlídkou výstavy jsme se krátce seznámili s životem a dílem A. Dürera, německého malíře, grafika a teoretika, který ve svém díle spojil gotickou německou tradici s renesancí přicházející z Itálie i z Nizozemí. Je autorem řady oltářních obrazů, portrétů s psychologickou charakteristikou osoby i krajinných motivů. Těmi silně ovlivnil vznik tehdejší novodobé krajinomalby. Jeho dílo zahrnuje i rozsáhlé soubory studií, i kresby detailů, kompozic, zvířat, květin a také grafické cykly (Apokalypsa, Nemesis, malé pašije, Život p. Marie, Velké pašije). Dürerovy práce obsahově zahrnují biblické a mytologické náměty a alegorie, často se složitou symbolikou a vyjadřují niterný život člověka na přelomu středověku a novověku. Před výstavou jsme si ještě prohlédli Valdštejnskou zahradu. Sluníčko nám už i po ránu krásně svítilo – tak to byl příjemný start do celého dne. Sám Valdštejnský palác je největší z pražských šlechtických paláců, nyní je sídelm senátu Parlamentu ČR.V jeho rozlehlé zahradě je sala terrena zdobená freskami a štuky a dále umělé krápníky, voliéra, sochy, sousoší a umělý rybník. U něho jsme s radostí zjistili, že červené rybičky jsou tu stále.Valdštejn – Albrech Václav Eusebius z Valdštejna byl český šlechtic a vojevůdce povýšený na knížete a později na vévodu frýdlantského. Byl střídavě povoláván a zase odvoláván z vedení armády. Jeho život skončil, když byl r. 1634 prohlášen za zrádce říše byl císařskými důstojníky v Chebu zavražděn a jeho majetek zkonfiskován. Pro nás je zajímavá skutečnost, že Valdštejn studoval na Košumberku v bratrské škole, a to dokonce s Vilémem Hlavatou, místodržícím, svrženým roku 1618 z okna pražského hradu, který se změnil v zapřísáhlého nepřítele českých bratří a po Bílé hoře prosazoval rekatolizaci panství. Výstava „Růžencová slavnost“ se nám moc líbila. A. Dürer obraz vytvořil během svého pobytu v Benátkách. Jeho pobyt tam nebyl šťastný, cítil se krajně osamělý, tamní mistři ho z konkurenčních důvodů nepřijali mezi sebe, měl i zdravotní problémy. Ale dílo, které zde vzniklo, sklidilo zasloužený obdiv a stal se uznávaným v celé Evropě. I sám autor byl na toto své dílo hrdý. Na obraze je i sám zpodobněn. Obraz měl za celá léta velmi složitý a pohnutý osud a byl hodně poškozen. O to více si vážíme toho, že zůstal zachován a je v majetku našeho státu. Celou problematiku nám na výstavě přiblížily i dva promítané filmy. Při obědě jsme načerpali síly a pak se vydali na druhou část výletu, do Šárky. Už v květnu jsme absolvovali první polovinu okruhu a teď nás čekala druhá. Podle Šáreckého potoka v lesním stínu jsme procházeli Šárecké údolí a kochali se četnými výhledy na okolní skály. Stejně jako v květnu jsme obdivovali romantiku uprostřed našeho hlavního města. Drželi jsme se podle potoka a pak se chtěli přesunout pomocí MHD blíže k Babě. Ale ulice „V Šáreckém údolí“, kterou jsme měli projet, byla uzavřena i pro autobusy z důvodu prací na plynofikaci. Sjeli jsme proto zpět do města a jinou stranou se dostali Nad Padanku a pak už jsme se vilovou čtvrtí s krásnými výhledy dostali na Babu. Stálo to zato. Výhled byl úžasný. Baba je vysoký ostroh nad Vltavou. Bylo to v dávných dobách opevněné výšinné sídliště osídlené už od mladší doby kamenné. Jméno se traduje již od 15. století. Na výspě ostrohu je uměle upravená zřícenina starého viničního lisu z 2. poloviny 17. století. Úprava zříceniny byla provedena v 2. polovině 19. století. Zřícenina je tedy vlastně umělá, ale ten rozhled byl opravdový. Viděli jsme spoustu záběrů z jiné strany než obvykle. Dívali jsme se na hrad a jiná zajímavá místa, přes Vltavu na Troju i Trojský zámek a těšili se, že tam se taky někdy dostaneme. Další výlet do Prahy, ten říjnový byl zaměřen na Staré Město. Už na zastávce metra Můstek jsme si prohlédli zbytky můstku přes hradební příkop ze 14. století, odkrytý až při stavbě metra v 70. letech minulého století. V ulici Na Můstku jsme se zastavili u Samuelovského domu, kde je jedno z nejkrásnějších domovních znamení v Praze – Pomazání Davida na krále biblickým prorokem Samuelem,. Pak následoval dům „zuřivého reportéra“ – dům U dvou zlatých medvědů – na rohu Melantrichovy a Kožné ulice, kde se narodil a určitou dobu i žil Egon Ervín Kisch. Průchodem z Melantrichovy ulice jsme prošli do Michalské a tam jsme si prohlédli „Železné dveře“, které podle pověsti obr Goliáš vysadil a odnesl, ačkoliv byly celé ze železa. Nad dveřmi je nyní na domovním znamení vyobrazen jiný biblický silák – mason a nad ním ještě obrázek P. Marie. A tímto domem u Železných dveří lze projít do Jilské ulice. V domě je teď sice hotel a kavárna, ale je tu možný volný průchod. Prošlo jsme to zase zpět a mířili ke kostelu sv. Havla. I k němu se váže několik pověstí a historií, např. o kázání Mistra Jana Husa, při kterém pražské bohaté paní odkládaly bohaté závoje a šperky, lichváři a jiní podvodníci se dávali na pokání, nebo že Karel IV. Kostelu daroval lebku irského mnicha – sv. Havla z kláštera St. Allen z dnešního Švýcarska. Kolem tohoto kostela jsme došli ke Karolinu, které nám připomnělo, že Karel IV. Tu založil první vysokou školu ve střední Evropě a pak ke Stavovskému divadlu, kde byla uvedena premiéra Mozartovy opery Don Giovanni. Přes ovocný trh jsme zamířili ke kubistickému domu U černé Matky Boží s expozicí kubismu. V rodišti autora domu, Josefa Horára – Semíně – jsme byli před časem na výletě. Pak jsme si u domu U čtyř sloupů v celené ulici připomněli vynikajícího matematika a filozofa Bernarda Bolzana. Celetná je malebná ulice, jedna z nejstarších ulic pražských. Je pojmenována po výrobků pekařů, kterých kdysi v ulici bylo hodně – caltě, pletené housce. A to už jsme došli na Staroměstské náměstí – se Staroměstskou radnicí, pomníkem Mistra Jana Husa (monumentálním secesním seskupením z kamene a bronzu od L. Šalouna), Palácem Kinských, domu U Kamenného zvonu, domu U Jednorožce a další. Na průčelí paláce Pražské městské pojišťovny jsme si našli na střeše sochy Volání o pomoc a Hašení požáru a vedle vchodu busty Oheň – s kohoutem na hlavě a Voda – s vytřeštěnýma očima. Ve vestibulu staroměstské radnice jsme si prohlédli mozaiky podle návrhů M.Alše a pak jsme si samozřejmě počkali na tradiční Orloj.V chrámu sv. Mikuláše (který stejně jako jeho známějšího jmenovce na Malé Straně stavěl stejný architekt – Kilián Ignác Diezenhofer) jsme obdivovali kromě jiného křišťálový lustr ve tvaru carské koruny. Pochází z konce 19. st. z doby, kdy kostel užívala ruská pravoslavná církev. Současné době patří církvi Československé husitské. V kostele je zajímavý oltářní obraz od Karla Špillara. Je tu i výstavka o historii kostela a shlédli jsme část filmu o přehlídce chrámových sborů. A to nás čekalo překvapení. Ve filmu jsme viděli známé tváře a na potvrzení pak šly titulky, že se jedná o sbor z Chrudimi. Bylo to milé. Ze Staroměstského náměstí jsme pak mířili do Husovy ulice. Glam- Gallasův palác skutečně střeží obři nesoucí balkony na portálem – dvě dvojice Herkulů. Palác patří k nejkrásnějším stavbám pražského baroka. Ale ještě než se zahne do Husovy ulice upoutá ve výklenku ohradní zdi paláce kašna s teď už sice jen kopií sochy půvabné dívky představující Vltavu. Dva džbánky symbolizují prameny a pět hvězd v kamenném proudu připomínají sv. Jana Nepomuckého. Je to ta proslulá „Terezka!, dříve i !Clamovic Terezka“, které údajně jeden pán v závěti odkázal 10 tis. Zlatých. V Husově ulici je pak ještě pivnice U Zlatého tygra, kde býval „štamgastem“ spisovatel Bohumil Hrabal a na návštěv zde byl v r. 1994 i Bill Clinton s Václavem Havlem. V domě žil v dětství spisovatel Géza Včelička, jehož otec tu pracoval jako číšník. Skoro naproti je pověstmi opředený dům U třech praporečníků. Pak už byl čas na odpočinek a oběd v restauraci na Betlémském náměstí. Kolem Náprstkova muzea jsme potom šli k divadlu Na Zábradlí (na místě zrušeného kostela sv. Jana Křtitele). Ulicí Karlíny Světlé jsme šli kolem jejího rodného domu a k Rotundě sv. Kříže Menšího. Ta patří k nejstarším v Praze (podobně jako sv. Longin v ulici na Rybníčku a kaple sv. Martina na Vyšehradě. Ke všem těm místům se váže mnoho pověstí. Potom jsme po Smetanově nábřeží šli k Novotného lávce a karlovu mostu. A právě na nábřeží v parčíku nás zaskočilo sousoší, které jsme neznali a několik Pražanů, kterých jsme se ptali, nám neřekli.Až doma jsme zjistili, že se jedná o jezdeckou sochu císaře Františka I. (II.), která zde v kopii je od r. 2003 vlastně znovu postavena. Její originál je od r. 1919 v lapidáriu Národního muzea. Prošli jsme se po Karlově mostě se zlatým křížkem přání a pak na Malé Straně jsme došli ještě k Hegetově cihelně. Zpátky jsme potom na Křížovnickém náměstí v Klementinu nahlédli do kostela sv. Salvatora, Klementinem prošli – na jednom nádvoří je socha „pražského studenta a na dalším pomník Josefu Steplingovi. Z jeho podnětu byla roku 1751 zřízena v Klementinu hvězdárna a jeho zásluhou máme od r. 1775 nepřetržité záznamy o pražském počasí. Také jsme si ověřili, že z Klementina lze průchody vyjít do Křižovnické a Karlovy ulice i na Mariánské náměstí. Tam jsme z Klementina vyšli my a přes Staroměstské náměstí šli do krásného chrámu Panny Marie před Týnem a potom do Ungeltu čili do Týna (tj. otýněný – opevněný, ohrazený dvůr), původně středisko k ochraně cizích kupců, kteří cestovali do Prahy nebo přes Prahu. Z poplatku za ochranu cizích obchodníků se postupem doby vyvinulo pravidelné clo. Kolem malíře Karla Škréty. )je autorem obrazu na hlavním oltáři Týnského chrámu) a domu Václava Budovce z Budova jsme přišli do prodejny Botanicus a tam si užívali úžasné vůně všeho zboží. Za Ungeltem jsme obdivovali impozantní průčelí chrámu sv. Jakuba Většího – po Svatovítské katedrále nejdelší chrámové stavby v Praze. A potom už jsme mířili k Prašné bráně, za ní jsme obešli Obecní dům a pak mířili kolem Jindřišské věže a Jubilejní synagogy na nádraží a domů. Krok za krokem jsme procházeli zajímavé památky Starého Města, ale za den se nedá všechno stihnout. Tak zase někdy příště. KČT Slatiňany
Autor: , Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 1.listopad 2006
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany