Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
Tak to byla trasa jednoho červnového výletu KČT Slatiňany. Vlakem jsme dojeli do Hamrů na Sázavou. Rozlehlou obec tvoří několik původních dědin, které byly v místech bývalých hamrů na výrobu železa. Skládá se tedy z Horních a Dolních Hamrů, Najdku a Šlakhamrů. Výroba železa v hamrech tu byla podle písemných záznamů z 15. století a ve skutečnosti pravděpodobně už dříve. Na své cestě jsme potkávali řadu kamenných křížů. Tato Boží muka ze 17. století jsou dílem Petra Pavla Svobody z Najdku. Z Najdku byl také mlynář, který v roce 1909 postavil první vodní elektrárnu, která zásobovala elektřinou Žďár nad Sázavou.
Šli jsme po červené značce nejprve k Rozštípené skále. Předtím jsme se ale nečekaně zastavili u "Mamuta" - je to zatím ne úplně dostavěná hlava mamuta. Tu pravděpodobně také vytvořil mladý žďárský výtvarník Michal Olšiak, který udělal na vyhlídce nad Žďárem dvoumetrovou hlavu "Mamlase".
Rozštípená skála je zajímavý skalní útvar z ortoruly. Celý na délku měří 100 m a v jednom místě je skutečně „rozštípen“. To vzniklo zřejmě vlivem eroze, ale snad i zemětřesením, které na tu na začátku srpna 1328 bylo. Podle pověsti to ale udělal čert, který skálou proběhl. My jsme to přírodní chodbou také prošli.
Nad železniční tratí a nad Šlakhamerským dvorem jsme pokračovali po červené se žlutou a kochali se vyhlídkami. Mimo jiné i na vrch Rosička s rozhlednou. Ta je ale v jiném směru než náš výlet – tak snad jindy. My jsme zatím došli na „Konec světa“. Je to samozřejmě recesní nadsázka, ale stejně jsme si tu alespoň vzpomněli ma Land a End v Anglii – západní cípeček Cornwallu. Na našem konci světa je rozhraní Čech a Moravy – vlastně ve směru naší cesty Moravy a Čech. Je tu nápis Konec světa v češtině i v angličtině a strážní budka s hodně starým celníkem – trochu se podobá Krakonošovi. Poseděli jsme a po odpočinku pokračovali po žluté na kopec Páperek. Na něm byly kdysi stříbrné doly, ovšem i tady zasáhlo zmíněné zemětřesení a samozřejmě i ten čert z pověsti. Horníci ze stříbrných dolů žili v nedaleké Velké Losenici. Z této vesnice pocházel rod K.H.Borovského. Je tam rodný dům jeho otce. Na skalisku na vrchu Pepereku mají být stopy zase čerta a otisk žehličky krejčího, který se tu ukrýval koncem 30leté války – byl podezřelý ze zabití švédského důstojníka právě v té blízké Velké Losenici. Samozřejmě, že jsme pátrali a našlistopy dvou chodidel vedle sebe, ale i s prsty a ne s kopýtkem a žehličky dokonce dvě.
Potom jsme pokračovali kolem rybníku Rýznarka, ze kterého vytéká stejnojmenný potok a ústí do Sázavy. Řeka Sázava vzniká v rašeliništích mezi Malým a Velkým Dářkem. Ale v tomto území teče voda střídavě do povodí Sázavy a povodí řeky Doubravy a Labe. Sázava velkým Dářkem protéká a název Sázava se používá až od Velkého Dářka dále.
My jsme pomalu došli k jezeru vápenice. Dříve se zde opravdu vápenec dobýval.Podle pověsti se tady utopila komtesa Bohunka i se svým milým, když ji lakotný otec nutil ke sňatku s bohatým, ale zlým hrabětem. Nás tu ale přivítal úplná žabí koncert. Pak už po modré značce jsme došli k rybníku Miškovec, ze kterého teče potůček do rybníku Dívka. Teď byla modrá nejen značky, ale i trochu naše cesta, protože nám místy cestu lemovala spousta krásných modrých lupin.
Na kopečku nad Žďárem byla krásná vyhlídka. A s námi se díval i „Mamlas“. Tak pojmenoval asi dvoumetrovou betonovou hlavu její autor, již zmíněný výtvarník ze Žďáru Michal Olšiak. Dívali jsme se všichni na Žďár nad Sázavou a na zámek a Zelenou horu s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého, což je významné Sentiniho dílo ze závěru jeho života. Kostel byl zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
My jsme ale už museli přímo do Žďáru. Po odpočinku v salonku restaurace jsme si ještě obešli pár městských památek. Pozdně gotický kostel sv. Prokopa, vedle něho barokní kapli sv. Barbory a poblíž klasicistně přestavěnou faru. V kostele sv. Prokopa je krásná křížová cesta odlitá z cínu. Vznikla po opravě kostela v sedmdesátých letech 20. století. Její reliéfy jsou replikou křížové cesty kostele sv. Václava v Olomouci. Za kostelem na takovém ostrohu nad řekou je bývalá tvrz, postavena začátkem 14. století, pozdně goticky přestavěná a nově upravená. Je v ní Regionální muzeum a před ním 2 velké zvony. Na náměstí je stará radnice z přelomu 16. a 17. století s městským znakem a klasicistní fasádou z konce 18. století. Uprostřed náměstí je morový sloup a poblíž ještě secesní bývalý hotel Veliš s podobiznami Petra Chelčického a J.A. Komenského. Po příjemné pěší zóně jsme pak mířili k nádraží a vlakem už domů.

Klub českých turistů Slatiňany
Autor: , Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 1.srpen 2006
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany