Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
12. května jsme byli na výletě v Praze. Nejdříve jsme se prošli částí Šáreckého údolí. Cestou jsme si připomínali různé zajímavosti i historii. Už prostor na začátku naší procházky byl osídlen od doby kamenné. Bylo zde prehistorické osídlení a později slovanské hradiště. Začátkem 9. století ještě před vznikem Pražského hradu bylo toto hradiště hlavním mocenským střediskem středních Čech. Za vlády Karla IV. Byly na jižních svazích budovány vinice, které za pár století postupně vymizely, údajně s příchodem železnice, která přivážela kvalitnější vína z Moravy a Maďarska.
U skály Dívčí skok jsme si připomněli pověst o dívčí válce, o Šárce a Ctiradovi, kterého podle pověsti dívky umučily na Děvíně. Tam se půjdeme podívat při některém dalším výletě. A podle této Šárky se má údolí jmenovat – nebo snad podle toho, že zde bývaly hluboké šeré (dříve se říkalo „šaré“) lesy? Vůbec celé údolí je krásná příroda, je to doslova romantika uprostřed velkoměsta. Cestou občas někdo prohodil: a to jsme v Praze! Udělalo nám také radost, že knihy nelžou, viděli jsme skálu z buližníku – šedočernou horninu s bílými křemennými nitkami.
Slunečnou přírodou jsme došli ke sv. Matěji, místu s kostelíkem a hřbitovem (je zde pochován např. Josef Kemr) a hledali místo s výhledem. To jsme našli, i když - pravda - vyrostlé stromy už rozhled zmenšily.
Po odpočinku v objednané Vítězné restauraci jsme přejeli pod Petřín. Prohlédli jsme si kostel P. Marie Vítězné, v něm zlatý oltář a památné Pražské Jezulátko. Originál voskové figurky Jezulátka je vystaven na bočním bohatě zdobeném oltáři. Figurka Ježíška s korunkou na hlavě stojí v prosklené skříňce, pravou ručku zvedá k požehnání a v levé drží zlacené jablko s křížem. Oblečení Jezulátka se pravidelně mění několikrát do roka. Část bohatého šatníku jsme viděli v přilehlém malém muzeu. Jsou tam náročně zdobené šaty, pláštíky, košilky i sakrální předměty darované kostelu z celého světa. Jsou tu sametové šatičky se zlatou výšivkou zhotovené císařovnou Marií Terezií, oblečení z Číny i z Ameriky. Soška pochází ze Španělska, odkud ji do Čech přivezla Marie Manrique de Lara, provdána za Vratislava z Pernštejna. Ta ji později věnovala dceři Polyxeně z Lobkovic, která ji zase věnovala karmelitánům. Za třicetileté války sice soška zmizela, ale později se po opravě vrátila. Pražské Jezulátko se v průběhu času v kopiích šířilo po celém světě. Nejvíce se uctívalo v Itálii, ve Španělsku a v zemích Latinské Ameriky.
My jsme pak ještě na jízdenku z MHD vyjeli lanovkou na Petřín. U Štefánikovy hvězdárny jsme vzpomněli slovenského astronoma, politika diplomata generála Milana Rastislava Štefánika, blízkého spolupracovníka T.G.Masaryka na organizaci legií. Byl jmenován ministrem vojenství v prozatímní vládě.Při návratu do vlasti však zahynul při leteckém neštěstí.
A to už jsme přecházeli do Růžového sadu. Tady zatím kvetl pouze 1 keř žlutých růžiček. Zato však všude kolem úžasně voněly velké hradby z šeříků. V jejich stínu jsme kolem sousoší Polibek došli k rozhledně. Z ní jsme se přes plochy rozkvetlých kaštanů (vlastně jírovec maďal) kochali krásami Prahy – Vltavou ozdobenou mosty, dále Hradčanami, Vyšehradem a spoustou dalších známých míst. Pak ještě místy vzdálenými – viděli jsme např. vysílač Cukrák a v dálce dokonce Říp. Ten nám připomněl podzimní výlet, kdy jsme na něm byli na „Pražské vyhlídce“. Podvečerní májovou náladu nám ještě svým zvukem podmalovaly hlasy zvonů ze sv. Víta – bylo 18 hodin. Ve sklepních prostorách pod rozhlednou jsme se ještě podívali do Muzea Járy Cimrmana. Potom jsme kolem kapliček křížové cesty, kostela sv. Vavřince, bludiště a kaple Božího hrobu došli k vyhlídkové restauraci Nebozízek. I odtud je hezký výhled na Prahu. Nakonec jsme ještě byli v magické jeskyni malíře Reona a s ním vzpomínali na jeho výstavu v Chrudimi v Galerii ART, která byla asi před 10 lety.
Pak už jsme od Petřína jeli směrem k nádraží. Pěšky sjem obešli pomník sv. Václava obklopený ještě sochami sv. Anežky, sv. Ludmily, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha. Kolem budovy Státní opery jsme mířili na nádraží. Ještě jsme si v Jeruzalémské ulici obhlédli budovu Jubilejní synagogy ze začátku 20 .století postavené v pseudomaurském slohu. Připomněla nám loňský výlet do Čáslavi, kde je synagoga maurského stylu, ale dost zchátralá. A potom jsme už jeli domů a těšili se, že brzy zase do Prahy pojedeme – tentokrát po stopách Wolfganga Amadea Mozarta.
Klub českých turistů Slatiňany
Autor: , Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 1.červen 2006
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany