Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
Rekvizované zvony z věže kostela sv. Martina v obou světových válkách jsou stinnou stránkou historie města. Válečný průmysl se k tomuto opatření uchýlil z důvodu nedostatku barevných kovů. Bronz, z něhož byly zvony odlity, se dal snadno přetavit na tzv. dělovinu, slitinu s nižším obsahem cínu.
Za I. světové války byly z kostela odebrány tři zvony. V roce 1917 (11. března) byl vzat zvon Hran a hmotnosti 350 kg a Srdce, vážící 81 kg. Zatímco menší zvon byl z věže snesen celý, Hran rozbit palicí na kusy a po úzkém schodišti odnesen dolů.
Jejich ztrátu nesli věřící velmi bolestně a když jim farář Mrkvička oznámil, že toho dne budou vyzvánět naposledy, rozloučili se s nimi hlasitým pláčem.
Absurditu války spolu s nařízením c.k. úřadu umocňuje skutečnost, že ještě v posledním roce válečného konfliktu, byl zabaven malý bronzový zvonek zv. umíráček.
Po vzniku samostatného státu byl nejprve pořízen zmíněný umíráček, jehož výrobu zadal v roce 1923 duchovní otec u fy Červený a syn v Hradci Králové na náklady F. J. Auersperga. V témže roce se ustavil Výbor pro opatření nových zvonů, který organizoval sbírku po kolatuře farnosti. Jejich odlití bylo objednáno u fy Diepold v Praze pro nejnižší cenu 26,-Kč za 1 kg zvonoviny. Svěcení a zavěšení nových zvonů se uskutečnilo v neděli 28.9.1924. Pro obec to byla nevšední událost, spojená s liturgickými obřady, na jejíž závěr Hran vyzváněl přesně v poledne za všechny padlé ve farnosti. Jen ve Slatiňanech se nevrátilo z fronty na šedesát odvedených mužů.
Po osmnácti letech „služby“ farníkům byly nově pořízené zvony po I. světové válce cynicky uloupeny nacisty. Okresní úřad za protektorátu nařídil jejich rekvizici pro německou brannou moc, což se stalo 7.4.1942. Farář Pivoňka označil toto datum jako den velkého smutku pro všechny občany obce.
Z nápisu na zvonech se zračí silné náboženské cítění lidu:
Hran: Hran z r. 1791 nám válka vzala k lidské záhubě r. 1917. Láska farníků slatiňanských Hran zase pořídila v r. 1924.
Srdce: Nejsvětější srdce Ježíšovo, dej, abychom tě víc a víc milovali. Svá srdce, srdci nejsvětějšímu věnují farníci slatiňanští r. 1924.
Na připojené fotografii vidíme zvony na mobilní plošině, které jsou připraveny k odvozu. Krátce předtím byly pomocí silných lan spuštěny z věže kostela. Do Chrudimi je převezl povozník Beksa a předal tesaři Koubovi do skladu.
Tyto zvony se dosud nepodařilo nahradit přestože žijeme šedesát let v míru. Od vánoc 1998 slyšíme však pravidelné vyzvánění např. při odbíjení času věžních hodin. Jedná se o elektronickou verzi zvonění, pro nějž byla zakoupena aparatura u fy Seak v Prešově. Je samozřejmé, že se hlasu skutečných zvonů nevyrovná a jedná se o nouzové řešení.
Ing. Milan Vorel
Autor: , Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 1.leden 2005
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany