K příležitosti zpřístupnění sbírek hipologického muzea v r. 1950, které byly shromážděny v uvolněných prostorách zámku po II. světové válce, byla o rok později před jeho jižní průčelí umístěna socha koně. Pochází z ateliéru významného českého sochaře, Bohumila Kafky, profesora Akademie výtvarných umění v Praze.
Kafka se tímto modelem vrátil do minulosti, protože početní formace těchto koní byly Žižkou využity k přísunu vozových hradeb a za jezdecké koně. V našem konkrétním případě se jedná o slezského norika Albína Thesa, nikoliv kladrubáka, jak se mnozí návštěvníci Slatiňan domnívají.
Socha v parku byla odlita v r. 1935 jako, první exemplář. Z dokonalosti jejího provedení, případně i dalších odlitků, sochař korigoval rozpracovanou prestižní zakázku, týkající se vpravdě grandiozního projektu realizace jezdecké sochy Jana Žižky z Trocnova na vrchu Vítkově v Praze. Ta měla svou monumentálností manifestovat slavné vítězství husitů nad křižáky v r. 1420. Protože práce na ní byla dokončena v pohnutých dobách okupace, do konce války se po částech ukrývala. K odhalení před budovou Národního památníku došlo až v r. 1950, bohužel po smrti autora, který zemřel v r. 1942. Podle statistiky UNESCO jde o největší jezdeckou sochu na světě, vysokou 9m.
Norický kůň patřící mezi těžké a tažné chladnokrevné plemeno, symbolizuje v parku zaměření muzea, s chovem vraníka ve zdejším hřebčíně nemá žádnou souvislost.
Nicméně laická veřejnost pokládá tuto plastiku za velmi zdařilé umělecké dílo, u níž Kafka zúročil dosavadní erudici, zvýrazňující fyziognomii zvířete, bez propracování detailů, ve snaze demonstrovat velikost, výrazový prostředek a dynamiku pohybu.
Od počátku padesátých let je tento artefakt ozdobou zámeckého parku a vévodí hlavnímu průhledu, rámovanému okrasnými dřevinami, z nichž se zejména uplatňují mohutné solitéry, např. buk červenolistý, chráněný jako památkový strom.
Ing. Milan Vorel

foto:Karel Zajíc