Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký
V měsíci dubnu se konal dvoudenní školní projekt pro žáky 5.-9. tříd, který měl podobu jednoho exkurzního dne a zpracovávání výstupů z exkurzí. O nabídce jednotlivých akcí jsme psali v dubnovém čísle ozvěn. Tentokrát bychom Vám rádi představili jeden výstup z exkurze do Osvětimi:
Strach, teror, (bez)naděj….?!

No jen si to představte...
Do Osvětimi přijíždí vlak……
Lidé vystupují z vagónu, nesou si zbytky svého majetku….
V pozadí vpravo jsou zřetelné obrysy dvou větších budov s komíny…
Jsou šťastni, že opustili přecpané nákladní vagóny…
Zatím netuší, že přijeli na „poslední stanici svého života“….

Ale teď pomalu

Přijde Vám obeznámení, že jste byly odveleni do koncentračního tábora a že se máte v určitý den dostavit. Sbalíte sebe, svou rodinu, vše nejnutnější a nejcennější. Svým dětem nejspíše řeknete, že jedete na výlet, ale jaký výlet? Výlet do koncentračního tábora? Výlet za bídou a utrpením? Za smrtí?
Na perónech na nádraží už stojí spousta lidí. Známí i neznámí, mladí i staří, zdraví i nemocní. Pak uslyšíte své jméno vyslovené důstojníkem SS, vyslovené tak pohrdavě, dokonce snad nenávistně (ale jak vás může nenávidět někdo, kdo vás vůbec nezná? Snad proto, že jste Žid? Ale proč?).
Pak nastoupíte do vagónu, ve kterém je nejméně 300 lidí. Nemůžete dýchat, máte hlad, žízeň. A pak se vlak rozjede a vy putujete stovky kilometrů, když se otevřou dveře a vy můžete ven. Jste šťastní, i když nevíte, co bude dál. Potom si musíte stoupnout do dlouhé řady, na jejímž začátku stojí muž, u kterého se řada rozdvojuje, muž, který má v rukou stovky životů, i ten váš…
DOPRAVA - SMRT!
DOLEVA - nástup do tvrdé práce, která je trochu prodlouží váš život!
Pokud Vás pošlou vlevo, můžete vůbec mluvit o štěstí?
Poté jste shromážděni a vyslechnete si zhruba tohle: „Oznamuji vám, že jste sem nepřišli do sanatoria, nýbrž do německého koncentračního tábora, ze kterého není východu, než komínem. Komu se to nelíbí může jít hned do drátů vysokého napětí. Kdouli v transportu Židé, nemají právo žít déle než 2 týdny, knězi měsíc, ostatní 3 měsíce.“
DRSNÝ, KRUTÝ, BEZSOUCITNÝ, K PLÁČI, K VZTEKU…
A tím pro Vás nastává teror - nevíte, co je s vašimi příbuznými, co bude dál, ani jestli je cesty zpět.
Brzy ráno vstát, nechat si líbit urážky, ponižování, bití, krutosti a naschvály, aniž byste se mohli bránit, dřít v potu a krvi, hladoví, žízniví, na konci sil.
Den co den s tím rozdílem, že se to stále stupňuje.
„Kdy to skončí a skončí to vůbec?“, „Umřu dne? Zítra? Nebo umírám teď? A žiju ještě vůbec?“
Chtěli byste to snad prožít? Já … NIKDY!!!
Tak nedopusťte, aby se to opakovalo…!
Iwkka, 9. roč. ZŠ Slatiňany
Autor: Škola, Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 7.červen 2004
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany