Ozvěny Slatiňan
Obrázek velký

Právě to byla trasa listopadového výletu KČT Slatiňany. Vlakem jsme dojeli do Dobříkova: Úpravnou vesnicí okolo zrestaurované sochy Mistra Jana Husa a památníku Dobříkovských z Malejova jsme došli ke kostelu. Tam už na nás přesně podle slibu paní starostky Krausové čekal pan Vrba, aby nám ukázal i jeho interiér. Objekt je jedním z podkarpatských dřevěných kostelíků přenesených do České republiky. V letech 1929 – 1936 bylo totiž různými spolky a mecenáši zakoupeno šest opuštěných a chátrajících dřevěných podkarpatských kostelíků a ty pak byly převezeny na různá místa ČR. Tento v Dobříkově je z roku 1669 a byl přivezen v roce 1930. Je roubený, stejně jako ty ostatní, které jsou v Blansku, Kunčicích pod Ondřejníkem, v Praze, Nové Pace a v Hradci Králové. Ten poslední jsme už viděli při našem výletě v loňském září. Dobříkovský kostelík má v průčelí arkádu, věž s ochozem a uzavřenou předsíň. Část zařízení mají teď v péči restaurátoři. V současné době je v majetku církve československé husitské.

Dobříkov byla kdysi zemanská ves, písemný záznam o ní je už ze 14. století. Ve vesnici bývala vodní tvrz, po ní je obdivuhodně zachovalé tvrziště, Je kruhové s nárožními výběžky po baštách, obehnané vodním příkopem a mohutným valem. Z tvrze jsou dosud zachované sklepy a nad nimi je vystavěn altán se zazděnými původními kachly. Ze zřícenin tvrze byla počátkem 19. století postavena myslivna a vedle ní si postavil rekreační vilku prvorepublikový politik Václav Jaroslav Klofáč. Byl poslancem a 1. ministrem obrany. Tvrziště i s objekty je sice za plotem, ale náš průvodce po kostele nás ujistil, že můžeme vejít brankou dovnitř. Na té brance však byla vyobrazena varovná – až příliš realistická podoba dobrmana. Prohlíželi jsme si proto všechno přes plot. Měli jsme ale štěstí, všiml si nás manžel pravnučky pana Klofáče, jehož rodině objekt patří, ujistil nás o neexistenci nebezpečí a vzal nás dál. Prošli jsme přes val, příkop a prohlédli si objekty zblízka. Na altánu nás zaujala pamětní deska připomínající dvě návštěvy prezidenta T.G.Masaryka. Ještě jsme viděli za altánem dva klenuté vchody do sklepů. Potom jsme kolem malého rybníčka, který kdysi napájel právě ten vodní příkop, pokračovali už směrem k lesu nad vesnicí.

My jsme si v Chocni na náměstí ještě obhlédli barokní památky – kostel sv. Františka Serafínského se zvonicí, mariánský sloup a kolem něho sochy sv. Ludmily, sv. Václava a sv. Floriána, který jako patron hasičů tam stojí s nádobou nakloněnou nad ohněm.

Po odpočinku a obědě v restauraci Panský dům jsme kolem místního zámku zašli i do parku Peliny u Tiché Orlice a dívali se na opukové skalní stěny stejného názvu. I tady jsme vzpomínali na promítané snímky z Ameriky a porovnávali skály se stěnami kaňonů. Podobná sklaní stěna nás ještě čekala při cestě na nádraží Choceň, když jsme se dívali do hloubky z mostu nad tratí v místě bývalého tunelu a cítili až závrať. A tak protože se asi většině z nás nepodaří uvidět ty krásné dálky na vlastní oči – budeme dál rádi vidět snímky, které nám někdo zprostředkuje a sami chodit kousek po kousku po naši krásné zemi a při každém výletě vidět vždy něco nového.

Klub českých turistů Slatiňany
Autor: , Trvalý odkaz, Články, Ostatní, 7.prosinec 2003
zpět
© 1999 - 2008 Slatiňany